(10.) – Ke sv. Isidoru v Budeničkách

Dvě setkání věnujeme převážně raně baroknímu umění na Zlonicku – v Budenicích. K minulým dvěma přednáškám o renesančním umění v regionu jsme vhodně doplnili dnes již zaniklou tvrz Valkounů z Adlaru v Bakově. A vzhledem k tomu, že se před námi otevírají kapitoly z barokního umění, zaznělo několik poznámek k historii poznávání a rehabilitaci baroku u nás, o jeho prezentaci v Národní galerii včera a dnes. Pozornost jsme však upřeli zejména na kostel sv. Isidora v Budenicích – architekturu a sochařské dílo Jana Jiřího Bendla.

(a) Zaniklá tvrz Valkounů z Adlaru v Bakově  

Jednalo se o jedinou dochovanou renesanční stavbu v regionu, na jejíž fasádě byla v červnu 1900 objevena rozsáhlá renesanční sgrafita (zpráva o objevu a cenná stať v časopise Zlatá Praha, 1900, č. 10 – Jan Herain, Nově objevená sgrafita v Bakově u Zlonic); objev tehdy vzbudil ohlas, psalo se o něm ve zlonické farní kronice. Správa velkostatku Kinských se zasadila o jejich záchranu. Po roce 1989 památková péče usilovala o zachování chátrající památky, která byla v baroku přestavěna na sýpku. Ale po úmrtí jejího majitele se neúnosně dlouho vleklo dědické řízení a opuštěný objekt se stal terčem soustavné devastace, nakonec v roce 2017 zbourán. Fatální, ale bohužel ne ojedinělý příběh v dnešní době. 

(b) Několik poznámek k poznání baroku po roce 1918, významné výstavy o barokním umění

Připomenuta byla Praha barokní literárního historika Arna Nováka z roku 1915 (vystihl genius loci pražského baroku, drobná a dodnes inspirativní kniha). Zakladatelská badatelská úloha slánského rodáka uměnovědce prof. V. V. Štecha (Československé sochařství a malířství nové doby, 1939 – dílo zůstalo nedokončeno kvůli Štechově internaci za německé okupace). Byl podtrhnut význam výstavy Pražské baroko (1938), která nejen v očích veřejnosti ve většině rehabilitovala kulturu, ale stala se i morální posilou na prahu německé okupace. Po roce 1948 logicky nebyly vytvořeny předpoklady pro rozvoj bádání (Zdeněk Kalista, jeden z autorů výstavy v roce 1938 a významný badatel v této oblasti, byl vězněn). Kolem roku 1965 se situace postupně začíná měnit, vycházejí práce O. J. Blažíčka o barokním sochařství a nový přístup k baroku ve společnosti razí Jaromír Neumann – jeho kniha Český barok z roku 1969 (upravené vydání v roce 1974) je stále v mnoha směrech inspirativní. Po roce 1989 se situace podstatně mění. V roce 2001 proběhla rozsáhlá výstava Sláva barokní Čechie (katalog, sborníky, konference), obdobný přístup již nelze v dnešní společnosti očekávat. Výsledky této přehlídky se také staly základem pro památnou expozici v Národní galerii ve Schwarzenberském paláci  --- Baroko v Čechách --- v roce 2008. Ta byla v současné době nahrazena expozicí Staří mistři, která představuje jen výběr z pokladů českého barokního umění.

(c) Vznik poutního místa, alej z Budenic do Zlonic Příchod nové nobility Hartmanové z Klarštejna a vznik poutního místa sv. Isidora – hlavní patron zemědělského Slánska – v Budenicích. Pilíř se sochou sv. Isidora v roce 1673 (zakladatelé Matyáš Ondřej Hartman z Klarštejna a Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi). Legenda o sv. Isidoru (edice Zdeňka Kalisty), zmíněny svatoisidorské památky v regionu – kaple v Kovárech, v Novém Strašecí – tam s pozoruhodnou poněkud rustikální sochou sv. Isidora, která je dnes umístěna ve strašeckém muzeu). Zdůrazněn byl krajinný a historický význam kaštanové aleje (kol. r. 1760), která dodnes spojuje městečko Zlonice a zámek v Budenicích (panství Kinských).

(d) Kostel sv. Isidora a jeho architektura

Dílo neznámého architekta (Julius Broggio?), ohlas na římskou barokní architekturu (např. Carlo Maderna, S. Maria della Vittoria z let 1608–1620). Působivé architektonické řešení – centrála uvnitř křížové dispozice. Novější „falešná“ klenba – původní výraz interiéru byl architektonicky výpravnější. Rekonstrukce barokního interiéru (dnes kostel bez zařízení) –Svatoisidorský cyklus obrazů (z osmi obrazů se zachovala dvě plátna); sochy sv. Anny, sv. Josefa, sv. Rocha a sv. Šebestiána; obraz sv. Antonína Paduánského; socha sv. Isidora od Jana Jiřího Bendla – jedna z nejvýznamnějších památek českého raně barokního sochařství.

(e) Sochař českého raného baroku Jan Jiří Bendl v Budenicích  

Připomenuta výstava prací tohoto sochaře v roce 1982 v Národní galerii a badatelské úsilí O. J. Blažíčka. Stručný nástin života, připomínka italského školení, porovnání jeho díla se staršími památkami českého baroku (socha Anděla od Arnošta Jan Heidelbergera, kol. r. 1630). Následovala „procházka“ za jeho památkami v Praze – dřevěné plastiky kdysi vystavené v Muzeu hlavního města Prahy  (modelové sochy pro skulptury na portiku jezuitského kostela sv. Salvátora v Praze), dřevěné plastiky Archanděla Michaela a Anděla strážného, Herkules zápasí s Kerberem v Královské zahradě na Pražského hradu). Ale závěrečná etapa Bendlova díla – plastiky sv. Isidora a sv. Matěje (před r. 1680) – ta je v Budenicích. Porovnání – Karel Škréta versus Jan Jiří Bendl – sice významem nerovní, ale z jistého pohledu zakladatelé raného baroku v Čechách.

(f) Krajina Zlonicka

Václav Toman (1896–1962), žák pražské akademie (1913–1930), prof. Bukovac, Thiele, Obrovský); malíř portrétů a Zlonicka, jeho obrazy jsou nejen cenným svědectvím o podobě Zlonicka po roce 1918, ale svědčí i o geniu loci některých míst (kostel sv. Isidora, alej ke sv. Isidoru atd.).

K zapamatování •• vznik poutního místa sv. Isidora (1673) – hlavní poutní místo zemědělského Slánska v raném baroku • legenda o sv. Isidoru – Andělská orba, Zázračné nalezení pramene • význam architektury kostela sv. Isidora • sochařské dílo Jana Jiřího Bendla a Budenice •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.