--- Paměť krajiny (12.) --- okolo sv. Mikuláše ve Vrapicích (10. 11. 2026)

Poslední letošní cesta krajinou v rámci programu PAMĚTI KRAJINY nás zavedla na okraj velkého Kladna – do Vrapic. Účastníky nepochybně svatostánek sv. Mikuláše ve Vrapicích zaujal  – před rokem jsme o něm mluvili na přednášce (5.) Středověké kostely v proudu času. V úvodu zmínil autor těchto řádek hodnotu původního uměleckého zařízení kostela, které bylo v podstatě v celém rozsahu deponováno. To, že se jednalo asi o nejcennější barokní výzdobu ve městě a jeho okolí, dokumentoval například pojednáním oltáře sv. Antonína Paduánského (viz obrazová galerie), nebo obrazem Panny Marie Pomocné v bohatě řezaném rámu. Patronem byla patrně významná barokní osobnost – Anna Marie Františka Toskánská, majitelka panství, přičemž úcta ke sv. Antonínu Paduánskému byla také motivována nedalekým františkánským klášterem v Hájku, kde byla ostatně také uctívána Panna Pomocná. Nato památkářka architektka Eva Volfová podala krátký, zajímavý výklad o stavení historii kostela – promluvila o rozsahu původní rotundy (z konce 12. nebo počátku 13. století), na kterou navázala gotická loď (gotický portál je vně stavby stále patrný), je otázkou, kdy proběhla dostavba kostela na západní straně s dřevěnou kruchtou. Její poprsnici zdobí výjev Ježíše s jeho dvanácti apoštoly (kvalita malby je dnes degradována zčernalými laky a přemalbami).

Na průčelí kostela poté Eva Volfová naznačila zmíněné jednotlivé etapy, podtrhla význam kružby gotického okna na východní stěně rotundy, na příkladu odkrytého zdiva rotundy ukázala strukturu kvádříkového románského zdiva a dotkla se polohy portálku z té doby. Dagmar Kasnerová přiblížila příběhy, které se skrývají za náhrobníky na hřbitově – pomník horníků, kteří zahynuli při důlním neštěstí na dole Kateřina, a u náhrobní desky Václava Černého připomněla osud této osobnosti – významného těžebního podnikatele. Při cestě ke sv. Janu v Dubí jsme odbočili k pozoruhodnému dílu v krajině – lávce přes Dřetovický potok (autoři Ondřej Císler, Petr Tej a sochař prof. Jan Hendrych). Zaujal materiál – vysokopevnostní UHPC beton, někoho oslovila i Hendrychova plastika Strážce lávky. Skutečně pozoruhodné dílo. Někoho může překvapit, že investorem bylo v tomto případě město Kladno, lávka získala v roce 2019 ocenění v rámci České ceny za architekturu.

Paměť krajiny má i svá poranění – a do těch jsme se mohli „vcítit“ u pamětního kříže za vrapickým hřbitovem vztyčeného v roce 1993. V letech 1945 a 1946 bylo zde pohřbeno více než 200 Němců – vojáci, civilisté, osoby, které po porážce Německa spáchaly sebevraždu, zabití vězni z poválečného internačního tábora v Kladně-Dubí. Bylo trpké a bolestné pročítání matrik z té doby, konstatovala Dagmar Kasnerová.

Putování jsme zakončili u kostela sv. Jana Křtitele v Dubí. Měli jsme před sebou kresbu vzrostlého dubu od Josefa Šembery z roku 1826, kolovala i fotografie se zbytky kmene tohoto stromu z konce 19. století. Autor těchto řádek v souvislosti s nynějším skromným uměleckým zařízením kostela upozornil, že se v interiéru chrámu kdysi nacházel cenný barokní obraz neznámého autora – Kázání sv. Jana Křtitele z druhé poloviny 18. věku. Byla pochválena i nedávno dokončená oprava zvonice, která výtvarně i architektonicky zhodnocuje působivý areál. Naše poděkování patří P. Janu Píškovi z kladenské farnosti, který nám tuto zajímavou exkurzi laskavě umožnil realizovat. (Vladimír Přibyl)