Staré umění okolo nás (9.) – renesanční památky (2. část) Mistr Litoměřického oltáře / renesance v Slaném

Drábování život člověka jest na zemi a jako dnové nádeníka jsou dnové jeho (ze starozákonní knihy Job), epitaf Jiřího Balase na slánském hřbitově (1584)

(a) Mistr Litoměřického oltáře – vzhledem k tomu, že se v regionu nenachází zásadnější renesanční malby (oltářní křídla z Paršenku nebo oltářní křídla z Knovíze nám nedávají přiměřenou představu o genezi české renesanční malby po roce 1500), byla pozornost věnována Litoměřickému oltáři (po r. 1500), a to nejen pro jeho umělecký význam, ale i vzhledem k aktuální situaci, kdy se očekává jeho nová prezentace v rekonstruovaném muzeu v Litoměřicích. Pokud se týká díla Mistra Litoměřického oltáře (jeho skutečné jméno neznáme, je to nouzové pojmenování podle jeho nejvýznamnější památky), byla zmíněna pozoruhodná badatelská cesta historika umění Jaroslava Pešiny († 1992), který se dlouhodobě (od roku 1935) touto památkou zabýval a publikoval o ní řadu statí (včetně monografie z roku 1958). Ostatně jeho rekonstrukce vzhledu a ikonografie oltáře je v podstatě stále platná. Rovněž bylo třeba uvést novější hypotézy historiček umění – Jarmily Vackové († 2011) a Jiřiny Hořejší († 2019), které oproti Pešinovi zastávaly názor, že autor litoměřických desek přišel na tehdejší český královský dvůr z Podunají jako „hotový umělec“ – tedy mimo české školení u mistra, jenž pracoval na oltáři hradní kaple na Křivoklátě (tak uvažoval Jaroslav Pešina). Dotkli jsme se také otázky původního umístění oltáře – je zde několik alternativ: kapitulní kostel sv. Štěpána v Litoměřicích (nejčastěji preferovaná), Praha – katedrála, kapitulní kostel Všech svatých na Pražském hradě. Účastníky ale zaujal spíše formální rozbor desek, na kterém jsou patrné prvky renesančního utváření prostoru (centrální perspektiva), uchopení figur, krajinné pozadí (Podunajská škola) a zejména skutečnost, jak se malíř vyrovnal při zobrazení pašijových výjevů s psychikou postav – obličej Panny Marie a apoštola Jana na křídle s vyobrazením Nesení kříže, pohled Kaifáše atd. Na závěr této kapitoly „jsme navštívili“ strahovskou galerii, postáli před Strahovským oltářem a sledovali, jak Litoměřický mistr nejen zdokonalil malbu (italské prvky), jak diváka vtáhl do děje svým citlivým přístupem (postava Zachariáše, setkání Alžběty a Panny Marie, hluboce duchovní kontakt, který se promítá do pojednání rukou atd.). Pro doplnění našeho dopoledne s Litoměřickým mistrem lze doporučit záznam rozhovoru prof. Michaely Ottové.

(b) Socha sv. Šebestiána ze slánského muzea. V dalším zastavení jsme naznačili, jak postupně proniká renesanční pojetí figury do pozdně gotického sochařství po roce 1500. Takový nepatrný objev z depozitáře slánského muzea – plastika sv. Šebestiána. Tuto neznámou památku se podařilo zařadit do početného souboru děl Mistra Týneckého Zvěstování s datací kolem roku 1520. Společně s dalšími sochami tohoto mistra – sv. Šebestiánem ze Stráže a odcizeným artefaktem z Nepomuku – dotváří kolekci západočeských svatošebestiánských památek, která více či méně vychází z grafického listu Albrechta Dürera. Slánská plastika, která má zcela novou polychromii, se po formální stránce k Dürerově předloze přimyká asi nejvíce. Forma slánské sochy, svým způsobem zpodobnění mužského aktu, ukazuje, jak dílna Mistra Týneckého Zvěstování, kterou reprezentují povětšině práce zahalené do tradiční pozdně gotické draperie, reagovala na nové renesanční impulsy.

(c) Renesance v Slaném. Slánská městská architektura – v regionu jedinečný fenomén – má ve většině složitý vývoj od gotiky až do konce 19. století. Na setkání jsme se pokusili uvést příklady budov, kde se renesance podstatně uplatnila. A tak jsme se postupně „seznámili“ s Modletickým domem čp. 14 (renesanční prostory sklepů, obdivovali portál datovaný 1578 – průzkum Ing. arch. Jana Pešty), s Nedvědovským domem čp. 9 (portál, arkýř) a nakonec s domem U Vojnů, Kynského ul. čp. 134 – rozlehlé městské architektury (klenutá síň v přízemí a patře, rovněž průzkum Ing. arch. Jana Pešty). Základní renesanční památkou v Slaném byl hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, který je zachycen na historických vedutách – „poctivý“ zákres Willenberga, kol. r. 1600 a „přibližná“ veduta ze souboru Civitates orbis terrarum (1572–1617 se Slánskou horou v pozadí). I když renesanční podobu kostela překryla barokní přestavba, je renesanční etapa (1581–1602) dodnes jasně patrná (neomítnuté věže kostela, klenba v presbyteriu). Archivně je také u této stavby doložen italský stavitel Jacopo Mazzeta (1598), který pochází, tak jako mnoho dalších stavitelů, kteří u nás tehdy působili, ze severu Itálie z Rovia, dalším Italem byl kameník Giovanni Falcona – autor kamenného portálu (1600). Z českých řemeslníků, kteří jsou zaznamenáni v archivních pramenech, známe jméno Jana Hofmanna z Roudnice, jenž pořídil krov a střechu; kostel měl červeně natřený šindel.  Na slánském hřbitově nepochybně zaujme renesanční epitaf, který dal zhotovit Jiří Balas v roce 1584.

K zapamatování •• Mistr Litoměřického oltáře – osobnost na prahu renesance u nás • Litoměřický oltář – rekonstrukce vzhledu• uplatnění grafiky v rámci recepce renesančních impulsů v sochařství • sv. Šebestián Albrechta Dürera a socha téhož světce od Mistra Týneckého Zvěstování ve slánském muzeu.

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

(8.) Renesanční památky v regionu (1. část) – velvarský okruh

Třetího dne jsme ourodnými, 

byť kopcovitými poli urazili dvě míle

do vsi zvané Velvary. 

Les jsme cestou neviděli žádný.

Za oběd jsme každý zaplatili pět českých grošů.

FYNES MORYSON, anglický cestovatel, 1591

(a) Renesanční umění v regionu – tři hlavní městská centra Slaný, Smečno, Velvary. Willenbergovy veduty měst Slaného a Smečna, přehled hlavních renesančních památek v Slaném (hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, domy na náměstí, městské opevnění – „fortna“ s obloučkovým štítem), ve Smečně (zámek, kostel Nejsvětější Trojice, radnice a děkanství čp. 115). Na dnešním setkání byla připomenuta renesanční architektura, kterou kdysi nazvala Eva Šamánková v knize Architektura české renesance (1961, čtivě napsaná, přehledná, a i když zastaralá, stále užitečná monografie s cennou obrazovou přílohou) památkami Velvarského okruhu (Velvary, Hospozín).  

(b) Plošný průzkum památkové zóny ve Velvarech (2022) – na úvod k historické zástavbě města Velvary byly v hutné zkratce uvedeny základní výsledky plošného průzkumu města, nová zjištění ze stavebního archivu, zajímavosti, výstupy práce – tabulky, mapové podklady. Ve spolupráci s architektkou Hanou Zachovou navržena opatření, která směřovala k regeneraci historického jádra – omezení současného dopravního provozu v bezprostřední blízkosti mariánského sousoší, který jej ohrožuje – vymezení ochranného pásma a vhodné architektonické řešení okolí této památky; přenesení sochy sv. Josefa (1745) od Eustacha Střebského, která se sv. Janem Nepomuckým zdobila most přes Bakovský potok, na místo poblíž původního určení – dnes je socha nedůstojně „odložena“ u kostela sv. Kateřiny; návrh vytvoření lapidária (náhrobky a jiné artefakty z kamene uložené dosud v depozitáři) na dvoře muzea čp. 109 – vedle stálé expozice i možnost autorských výstav sochařů, malířů.      

(c) Kostel sv. Kateřiny – gotické nástěnné malby v sakristii – „vrátili“ jsme se k minulému tématu putování za nástěnnými malbami (Černochov, Slavětín). Velvarské malby objeveny náhodně P. Františkem Halašem v roce 1977; poté objev „pozapomenut.“ Po roce 1989 se konečně naskytly možnosti fragmenty maleb odkrýt v celém rozsahu a malbu zrestaurovat (1992–1994, akad. mal. Petr Bareš, akad. mal. Jiří Brodský). Dominantu cyklu představovalo Ukřižování na severní stěně; tento výjev se dochoval ale jen částečně, neboť patrně v době baroku došlo k probourání nového okna a tím zanikla i ústřední postava Krista na kříži. Na ostatních stěnách byly na tmavém pozadí namalovány tři skupiny apoštolů (na východní části také jen částečně – probourání dalšího okna). Zaujala i postava infulovaného světce na krátké chodbě vedoucí do kněžiště kostela. Prostor je zaklenut gotickou klenbou z období kol. r. 1370, malby namaloval neznámý umělec kolem r. 1450; zmíněny analogie s deskovou malbou – např. Ukřižování od Mistra Rajhradského oltáře (kol. r. 1440).

(d) Kostel sv. Kateřiny – renesanční kruchta, malby v kněžišti – v prostoru lodě chrámu, který  je zaklenut síťovou klenbou (1580), dominuje kruchta (kol. r. 1595), která na poprsnici nese rolverkové kartuše se znaky velvarských měšťanů, znak města a Rudolfa II. Pozornost byla věnována slohovému toskánskému řádu kruchty a také jejímu podklenutí – renesanční klenba s hřebínky. Na klenebních polích kněžiště se dochovala renesanční nástěnná malba, postavy sv. Petra a Pavla, sv. Kateřiny s architektonickým pozadím (porovnání figury sv. Kateřiny s deskovým obrazem téže světice z Paršenku z velvarského muzea) – a renesanční dekor.

(e) Velvary, čp. 8 (dům zv. Bártovský) – z městské architektury byla věnována pozornost nedávno obnovenému Bártovského domu – patrové stavení s dvěma dominantními štíty, nad portálem průjezdu znak velvarského primátora Bárty (datován 1612, jeho znak na poprsnici kruchty kostela sv. Jiří, rovněž ve farním chrámu sv. Kateřiny). Renesanční stavba je dílem Santina Malvazione, průčelní štíty a klenba v pravé polovině přízemí barokní z 2. poloviny 17. století, pozdější úpravy.

(f) Velvary, kostel sv. Jiří – významná architektura české renesance z let 1613–1614 od stavitele Santina Malvazione († 1626,vlašský stavitel [přídomek Malvazione – malvasia – sladké víno, malvaz] do Velvar přišel se svými strýci Pietrem a Bartolomějem Vlachem; za měšťana přijat r. 1600, měl dům na náměstí a údajně byl činný i v Roudnici – stavba kostela sv. Václava v letech 1609–1612). Velvarský kostel sv. Jiří rozšířili o sakristii v 18. st. Interiér kostela zaklenut valenou klenbou s lunetami s hvězdovým vzorem štukových žeber. V prostoru dominuje tříramenná kruchta, upoutá renesanční výmalba interiéru – nedávno pietně obnovená nákladem města Velvar. Na průčelí zaznamenáme renesanční portály s heraldickou výzdobou. Patrně nejvýznamnější renesanční kostel v širokém regionu.

(g) Hospozín, kostel Stětí sv. Jana Křtitele (1595), stavebník Jan Adam Hrobčický z Hrobčic a na Hospozíně (heraldická výzdoba datovaného portálu, 1595).  Zajímavá kazatelna kmene Jesse (jedinečný doklad renesančního sochařství v regionu, pozoruhodná ikonografie). Otázka zaklenutí kostela, uplatnění ionského řádu (klenební konzoly), obdobně u sv. Kateřiny ve Velvarech, a to včetně tektoniky kruchty, rolverkových kartuší (porovnání) – charakteristického prvku u architektury české renesance.

K zapamatování •• tři ohniska renesanční architektury v regionu (Velvary, Slaný, Smečno) •• Velvary – památková zóna – renesanční památky ve městě • velvarský renesanční okruh – kruchty v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech a v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně – Jan Adam Hrobčický z Hrobčic a na Hospozíně a jeho náhrobek v tamním kostele.

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.  

(7.) Krajem Ivo Markvarta – kostely v Ředhošti, Černochově a Slavětíně

Z Lukova do Ředhoště a dál, pohled do krajiny, na obzoru Sedlo, Ředhošť, Charvatce a Říp,
krajinou Ivo Markvarta

V cyklu oboru STARÉ UMĚNÍ OKOLO NÁS jsme vykročili na Podřipsko a připomněli si osobnost PhDr. Ivo Markvarta (* 1956, † 2005), který se zasazoval o záchranu památek v regionu. Byl jejich znalcem a zasvěceným interpretem, a proto naše cesty vedly do starobylých kostelů v Ředhošti, Černochově a Slavětíně – zde jeho badatelská práce nad dílem básníka Konstantina Biebla, který je na tamním hřbitově pochován. On svým způsobem propojoval kulturní aktivity regionu Lounska a Slánska, podílel se na přípravě konference Slánských rozhovorů (Louny – Slaný), které proběhly po jeho předčasné tragické smrti v roce 2006. Dodnes zůstalo jeho požehnané působení v paměti mnoha přátel.

(a) --- kostel sv. Jiljí v Ředhošti --- ke kterému jsme vyrazili cestou z Lukova, upoutá příchozího mohutnou románskou věží s původními okny, přičemž loď (?) a kněžiště byly dostavěny po roce 1350. Gotické klenutí závěru kostela nahradila v lodi chrámu na samém sklonku 18. věku barokní klenba podle návrhu Johanna Michaela Renna z Litoměřic (dokončena r. 1787). 

Pozornost byla věnována raně baroknímu hlavnímu oltáři s novějším obrazem sv. Jiljí, který byl do Ředhoště přesunut z klášterního kostela v Doksanech, kam byl zhotoven na náklad probošta Dominika Girntha v roce 1685. Ředhošťský kostel byl v té době filiálkou kostela sv. Václava v Kmetiněvsi, kde měl patronát doksanský klášter a do kterého byl také v době baroka z kláštera přenesen obdobný rozměrný oltář. Uměnomilovní doksanští proboštové byly k umění šetrní a památek si vážili; v Kmetiněvsi byl po roce 1990 cenný oltář zničen při „nájezdech“ zlodějů (bestia triumphans).

(b) --- kostel sv. Václava v Černochově --- vyniká nejen gotickými nástěnnými malbami v původním presbyteriu, ale i důvtipnou pozdně barokní dostavbou chrámu z let 1772–1779 , kterou navrhl panský architekt Kašpara Benedikta Ledeboura Josef Jäger. Příchozí ocení architektonické provázání gotického kněžiště a nové barokní lodi; provedení střechy je blízké také jeho stavbě kostela sv. Jakuba Většího v Podbořánkách. Bylo poukázáno na to, že některé detaily zámku v nedaleké Peruci, na jehož úpravě se Josef Jäger podílel, shledáme i v Černochově. Hlavní pozornost však byla věnována ikonografii pozoruhodných nástěnných maleb v bývalém kněžišti (dnes sakristii) kostela – Svatováclavský cyklus, postavy apoštolů a na špaletách gotických oken figury moudrých a pošetilých panen (kol. r. 1350).  

Z barokní etapy se stal předmětem zájmu raně barokní obraz sv. Václava mezi anděly v bohatém akantovém rámu s medailony českých patronů (sv. Vít, sv. Prokop, sv. Zikmund, sv. Ivan, sv. Vojtěch, sv. Ludmila) a Pannou Marií (Immaculatou). K porovnání ikonografie   černochovského obrazu bylo uvedeno plátno z kostela sv. Václava v Hrusicích (1619). Výjev sv. Václava mezi anděly vychází z příběhu, který zaznamenal i Václav Hájek z Libočan ve své kronice, kdy císař Jindřich na sněmu v Řezně rozhořčeně sledoval pozdní příchod knížete Václava, ten však přišel v doprovodu andělů, kteří jej nadnášeli – a císař hned poznal, že jest to člověk svatý. Svatováclavský oltář, poměrně nedávno obnovený, před zásadní barokní přestavbou patrně dominoval původnímu gotickému kněžišti chrámu – jedinečné duchovní propojení doby gotické a barokní

Černochov, kostel sv. Václava, přístavba barokní lodi v letech 1772–1779 podle návrhu Josefa Jägera

b) --- kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně --- představuje unikátní památku z mnoha ohledů (např. románská loď), návštěvníka však upoutá rozsáhlá nástěnná malba (obrazová Bible chudých), která vznikla pod patronací Mikuláše z Hazmburka a jeho strýce Viléma z Hazmburka. V omezeném času nebylo možné se věnovat podrobně gotické výzdobě, byly připomenuty jen některé náměty.

Z rozsáhlého mariánského cyklu výjev Narození Krista, zde uvedena paralela s gotickou nástěnnou malbou v pražských Emauzích, a to včetně vyobrazení sv. Josefa, jak připravuje malému Ježíškovi kašičku, výjev klanění Tří králů s početným doprovodem, i tady sehrál roli sv. Josef s truhličkou otevřenou pro dary. Posluchače zaujalo i několik maleb ze života sv. Marie Egyptské, a to zejména figura lva, který – na závěrečném obrazu – „vyhrabal“ hrob pro světici, když mnich Zósima – vyznavač této světice – neměl sil a možností ji pohřbít. Ojedinělý ikonografický motiv v českém gotickém umění představuje ve Slavětíně postava Svátečního Krista (jako příklad byla uvedena středověká nástěnná malba z kostela sv. Braecy v Cornwallu, jihozápadní Anglie). Při pohledu na malbu Panny Marie ochranitelky byla zmíněna i gotická socha Panny Marie ochranitelky z nedalekého kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří (kol. r. 1430, dnes v NG), posluchači se seznámili i se zobrazením Umučení sv. Erasma za hlavním oltářem.

K zapamatování •• kostel sv. Jiljí v Ředhošti – od raného středověku k baroku, proměna prostoru chrámu • kostel sv. Václava v Černochově, ikonografie moudrých a pošetilých panen, sv. Václav mezi anděly • kostel sv. Jakuba Většího – nástěnné malby, „Bible chudých“, ikonografie sv. Erasma • P.S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.