Staré umění okolo nás (14.) – Památky lidového umění v regionu

Václav Fiala, Řevničov čp. 86, 1941

(a) V úvodu několik poznámek o lidovém umění – jeho charakteristika, připomenuta publikace Karla Šourka, Lidové umění (1942) nebo i stručná a populárně pojatá úvaha Arsena Pohribného z knihy Malý labyrint výtvarného umění, 1968. Vliv lidové tvorby na významné umělce (Pablo Picasso, sochař Constantin Brancussi). Otázka… kýč a lidové umění. 

(b) Na Slánsku a Kladensku sehrála velkou úlohu Národopisná výstava českoslovanská (1895). Některé předměty na ní vystavené je dodnes možné spatřit v expozici Vlastivědného muzea v Slaném. Výstava podnítila zájem o poznání lidové architektury – o lidovém stavitelství psal Ferdinand Velc (stati Lepenice na Slánsku v časopise Český lid), významná fotografická dokumentace lidové architektury Františka Durase (* 1852, † 1931 Slaný), uvedena řada příkladů lidových stavení z okolí (Tuchlovice, Honice, Kačice atd.). 

(c) Připomínka díla Václava Fialy a jeho kreseb lidového stavitelství na Novostrašecku – sloužily jako podklady pro rozměrné malované panely v nové záložně. Výsledky badatelské činnosti v terénu (Volfová, Kuchyňka, Přibyl) prezentovány na výstavě Novostrašecko na kresbách Václava Fialy v roce 1995 ve slánském a rakovnickém muzeu. Později řadu upřesnění k jeho práci na Novostrašecku přinesla nově objevená korespondence malíře s vedením slánské spořitelny, která Fialovu práci a stavbu pobočky spořitelny v Novém Strašecí financovala. 

(d) Klíčová úloha budování muzea ve Třebízi, a to nejen pro opravu památek lidové architektury na Slánsku, ale i nová etapa ve sbírkotvorné činnosti slánského muzea – významná osobnost v této oblasti bývalá ředitelka slánského muzea Božena Franková (více viz studijní literatura – Slánské rozhovory 2021, Národopisné Slánsko, stať Boženy Frankové, Na začátku – vzpomínky na založení Národopisného muzea Slánska). Význam průzkumu a pasportizace památek lidového stavitelství na okrese Kladno, který vedl ing. arch. Jiří Škabrada v roce 1985. 

(e) Zastavení u třech památek lidového stavitelství v regionu – úspěšná oprava špýcharu u čp. 7 v Královicích u Slaného, náročné tesařské práce, protézování hrázděné konstrukce atd. Zanikající usedlost čp. 15 v Hořešovičkách – limity památkové ochrany a náročnost oprav. Statek rodiny Starých čp. 18 v Šlapanicích – původně U Šťastných (1694), statek se rozdělil, od roku 1753 v držení rodiny Starých. Přízemní budova vyhořela v roce 1835, poté vystavěna nová stávající patrová budova. Na zárubni dveří hlavního chléva datace 1793. Příklad zděné usedlosti z kamene – rozlehlé stavení, památková ochrana obtížná. 

(f) Kaple – tradiční doplněk návsí regionu. Příkladem obnovená kaple v Lotouši (město Slaný), nalezeny nástěnné malby, ty se váží k obrazu Panny Marie Pasovské (Maria–hilfe), který byl kdysi (před rokem 1989), deponován v kladenském muzeu. Příklad rustikalizace, poselštění – v porovnání s obrazem Panny Marie Pasovské z kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích. 

(g) Muzejní předměty lidové kultury v expozici slánského muzea, skříně (více viz studijní literatura – Slánské rozhovory 2021, Národopisné Slánsko, stať Heleny Mevaldové, Lidový malovaný nábytek na Slánsku), podmalby na skle, lidová plastika Piety z Řisut ve srovnání s vysokým uměním – Pietou od F. I. Platzera ze smečenského kostela.

(h) Nad fotografií památek drobného lidového umění v kostele sv. Jakuba v Řisutech. Tyto artefakty později zanikly, ale přesto promlouvají, třeba drobná plastika Panny Marie Svatohorské, zhotovené v roce 1882 u příležitosti 150. výročí korunovace svatohorské Madony) – připomenutí ikonografie Panny Marie Svatohorské (socha v Rakovníku, Vraném, Všetaty u Rakovníka atd.).    

K zapamatování •• lepenice na Slánsku – příklady (špýchárek v Královicích, usedlost čp. 15 v Hořešovičkách • Kresby Václava Fialy na Novostrašecku, malovaný panel v budově městského úřadu v Novém Strašecí• úloha muzea v přírodě ve Třebízi pro poznání památek lidové architektury • obraz Panny Marie Pasovské – jedno z nejčastějších mariánských vyobrazení našich kaplí a kostelů (Vrapice, Hájek atd.)••  

Podmalby na skle z slánského muzea

Staré umění okolo nás (13.) – Za hlasem zvonů

(a) V úvodu několik poznámek o úloze zvonů v městě, krajině – zvon není vždy spojen s liturgickou úlohou tak, jak tomu bylo ve zvonicích ve věžích kostelů nebo zvonicích v jejich blízkosti. V této souvislosti zmíněny cimbály věžních hodin --- v Slaném (1740) nebo renesanční cimbál z Vysoké brány v Rakovníce od Brikcího z Cimperka (1581), který je k vidění v areálu rakovnického muzea. Zvuk zvonů a zvonků člověka v minulosti svým způsobem doprovázel na každém kroku – nakonec všichni máme v paměti třeba „zvonění“, které dotvářelo provoz našich železnic (příklad nedávno zbourané vechtrovny u nádraží v Unhošti se svými zvonky).

(b) Se starobylými zvony se setkali posluchači akademie při exkurzi ve věži kostela sv. Gotharda v Slaném, kde podal zasvěcený výklad Jan Hacker, který se zvonařskými památkami v regionu soustavně zabývá, pečuje o ně. Byla vzpomenuta mohutná věž kostela sv. Václava v Kmetiněvsi, která je sice po rekvizicích v roce 1917 beze zvonů, ale ve farní kronice se dochoval zajímavý zápis faráře premonstráta Urbana Vojty, který zaznamenal, kterými zvony se vyzvání při tom či onom církevním svátku, slavnosti. Zvonění v Kmetiněvsi mělo svoji zvukovou „hierarchii“.     

(c) Fatálně do kolekce zvonařských památek v regionu zasáhla rekvizice zvonů v roce 1917. V této souvislosti bylo připomenuto závažné badatelské dílo Ferdinanda Velce, který nám podrobně popsal v podstatě veškerý fond těchto nástrojů. Nebyla to jen práce spojená se soupisem památek na Slánsku (1904), ale i cenná studie Zvony v hejtmanství slanském v Slánském obzoru (1901) nebo jeho článek Dřevené zvonice na Slansku (Český lid 1905).  Příběh jedné z rekvizic v regionu – v kostele sv. Klimenta v Chržíně na Velvarsku –  byl přiblížen ze zápisů ve farní pamětnici, kde byl založen jak protokol o zabavení zvonů, tak přípis budyňského vikariátního úřadu v Charvatcích, jímž byl „vyreklamován“ zvon z roku 1530 od Mistra Tomáše z Litoměřic – ten je jako jediný zavěšen ve věži dodnes.      

(d) Jediným sporným momentem ve Velcově soupisu bylo datování zvonů, a to konkrétně u zvonu z přelícké zvonice, u kterého uvádí dataci 1386, přičemž navíc poznamenává, že se jedná o památku s nejstarším českým nápisem. Tento omyl korigoval Josef Hejnic v článku Nápisy na českých zvonech 14. – 16. století (Časopis národního muzea 1960), ostatně i výtvarné provedení reliéfů na tomto jinak památném zvonu je zjevně mladší, což odpovídá Hejnicově dataci k roku 1486. Pokud se jedná o nejstarší zvon v regionu, zdá se, že jedním z „adeptů“ je nástroj zavěšený ve věži kostela Všech svatých v Knovízi, který na svém plášti nese reliéf Ukřižování Krista na stromovém kříži – starobylý typ, který se objevuje v gotické malbě a sochařství běžně ve 14. století.           

(e) Byl prezentován přehled dřevěných zvonic na Slánsku ve formě tabulky a postupně proběhla jejich obrazová prohlídka, mluvilo se o opravě zvonice v Tuřanech, Řisutech (reliéfy sv. Václava a sv. Zikmunda na zvonu od Tomáše z Brna [1554] – autora zpívající fontány u pražského letohrádku na Hradčanech), Nabdíně, Želenicích a Skůrách. Ve Skůrách stál kdysi kostel sv. Bartoloměje, jehož fragmenty byly zasazeny po demolici v roce 1873 stavitelem Václavem Himmelem z Bratkovic do ohradní zdi (kružba, jeden ze svorníků s motivem Měsíce) – původně se jednalo nepochybně o významnou památku – snad dílo stavební huti, jejíž někteří členové – kameníci – získali zkušenosti na některé náročnější pražské stavbě. Skůry patřily v roce 1282 Vyšehradské kapitule. 

(f) Poslední zastávka patřila zvonici v Želenicích, ve které se nacházejí zvony od Brikcího z Cimperka (1581) a Jindřicha Senomatského ze Sternstatu (1613). Zvon Brikcího z Cimperka  má na plášti v literách vysázen biblický text z Melantrichovy bible (1549) – nejedná se jen o hodnotu výtvarnou, zvukovou, ale i o cenný doklad užití českého překladu bible (obdobně v regionu od téhož autora na zvonu v Lukově z roku 1589 – viz naše 5. setkání 27. 11. 2023). Zvon Jindřicha Senomatského upoutá pozoruhodným reliéfem znaku města Slaného.

K zapamatování •• Práce Ferdinanda Velce při průzkum zvonařských památek v regionu • fatální rekvizice zvonů v roce 1917 a 1943 • nástroj v přelícké zvonici a nová datace k roku 1486 • zvony v Želenicích ••    

Velvary, zvonice u kostela sv. Kateřiny, zvon Mikuláš Löwa z roku 1660

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.