Staré umění okolo nás (10.) • Památky v Budenicích (2. část) – zámek a hrobka Kinských

(a) Krátký exkurz do historie zámku, a to té nedávné, aby byly zřejmé důvody dnešního „neutěšeného“ stavu památky; kéž bude lépe.

(b) Základní rozbor architektury, původní východní křídlo (kol. r. 1693), otázka stavitele. Pokud by to byli Martinicové, nabízí se možnost spojení s vídeňskou architekturou (okruh Domenica Martinelliho). Komárek (1911) však upozorňuje na fakt, že při opravě zámku byl pod znakem Kinských – posledních šlechtických majitelů – nalezen znak Martiniců a údajně pod ním i malovaný znak Hartmanů z Klarštejna. Otázka stavebníka zůstává otevřena – architekt  kostela sv. Isidora v Budeničkách?

(c) Virtuální prohlídka zámku (sala terrena, raně barokní portály). Patro – piano nobile, enfiláda. Nález barokních nástěnných maleb z doby výstavby zámku (motiv trofejí) při restaurování tapet (1991). Výzdoba stěn pokojů (tapety). Portrétní galerie Kinských (dnes převážně ve Vlastivědném muzeu v Slaném, základní zpracování Pavel Zděnovec, viz studijní podklady). Kaple sv. Václava a oltářní obraz Sv. Václav přivádí pohanské děti k víře od Josefa Berglera (1812, restaurován v roce 1990).

(d) Stavby v areálu parku – Friedrich August von Stache (* 1814, † 1895) – knížecí architekt Kinských, v Budeničkách již od roku 1846 (ohradní zeď zámeckého parku), v roce 1848 dodal projekt pro zámecký skleník, v roce 1849 portýrovnu a rok na to (1850) návrh na most v parku; Pro Kinské kaple Nanebevzetí Panny Marie v zámku v Chocni (1849–1850).

(e) Barokní sýpka Kinských, znak tesařské práce, stejné provedení jako u dalších panských špýcharů (Stradonice, Břešťany, Údešice atd.).

(f) Hrobka Kinských v Budeničkách. Knížecí architekt Heinrich Koch (* 1781, † 1861), žák vídeňské Akademie, pro Kinské navrhl zámek v Kostelci nad Orlicí (1829–1835), kapli na místě smrtelného úrazu Ferdinanda Kinského ve Veltrusích (1832, dokončena 1841), úpravu paláce Kinských v Praze (1836–1841), letohrádek Kinských v Praze (1827–1831) a právě rodinnou hrobku v Budenicích (1836–1842). Kvalitní architektura, sochařská výzdoba vídeňský sochař Josef Kässmann, spolupráce s Josefem Maxem. Jedinečná symbolika, která nemá u nás ve funerální architektuře obdoby – zpracován motiv Krista, který pozvedává sv. Petra z vln (viz text z Matoušova evangelia 14,24-34). Před hrobkou v Budeničkách nás jako nadčasoví vrátní vítají dvě sochy Josefa Maxe, Truchlící anděl a sedící žena – alegorická postava Historie.  V regionu jediný vstup aristokratické estetiky do výtvarného umění, která našla krásu oproštěnou od rokokových „kudrlinek“ – winckelmannovský neoklasicismus. Znovuobjevení antického umění a uznání, že antika není historickou epochou jako jiné, ale že je uměním nadčasovým, oproštěným od všeho ruchu okolo, a tato krása má navíc normativní charakter.

(g) Specifikace umístění hrobových míst – choceňská knížecí větev a kostelecká větev hrabat Kinských, aktualizace podle dostupných údajů (viz studijní podklady). Osobnost Karla Kinského († 1919), který na koni Zoedone zvítězil ve Velké liverpoolské v roce 1883 (viz studijní podklady – článek Kamily Pecherové).  

K zapamatování •• nedoceněný význam architektury zámku v Budeničkách pro českou barokní architekturu, otázka stavebníka zámku otevřena • portrétní galerie Kinských, jediný barokní soubor české šlechty, který se v regionu zachoval • Berglerův obraz sv. Václava ze zámecké kaple budenického zámku (1812) • práce knížecích architektů Kinských nejen v Budenicích – Heinrich Koch a Friedrich August von Stache • hrobka Kinských v Budenicích, architektura, eschatologická symbolika, významné osobnosti rodiny Kinských zde pohřbeny.

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

Staré umění okolo nás (9.) • Památky v Budenicích (1. část) – poutní kostel sv. Isidora v běhu staletí

(a) Krajina raného baroku. Po úvodní přednášce (2. 10. 2023) návrat do aleje, která spojuje Zlonice a zámek v Budenicích, proměna krajiny po roce 1648, příchod nové nobility Hartmanové z Klarštejna.     

(b) Vznik poutního místa v Budeničkách. Pilíř se sochou sv. Isidora v roce 1673 (Matyáš Ondřej Hartman z Klarštejna a Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi). Legenda o sv. Isidoru. Další svatoisidorské památky v regionu (Kováry, Nové Strašecí). Svatoisidorská studánka (1680, zanikla roku 1908) a zejména poutní kostel sv. Isidora (1680–1682).

(c) Kostel sv. Isidora a jeho architektura (centrála uvnitř křížové dispozice), stavěn v době morové epidemie – okamžitý ohlas na stavbu kostela sv. Františka z Assisi (Staré Město, Jean-Baptista Mathey v letech 1679–1685). Rekonstrukce barokního interiéru (dnes kostel bez zařízení) – (1) Svatoisidorský cyklus obrazů (z osmi obrazů se zachovala dvě plátna); (2) sochy sv. Anny, sv. Josefa, sv. Rocha a sv. Šebestiána; (3) obraz sv. Antonína Paduánského; (4) socha sv. Isidora od Jana Jiřího Bendla, jedna z nejvýznamnějších památek českého raně barokního sochařství.    

Okolo sv. Isidora, vpravo nahoře na obzoru kostel v Pálči (2009, leden)

(d) Jan Jiří Bendl – stručný nástin života, připomínka italského školení, porovnání jeho díla se staršími památkami českého baroku (přehled jeho památek v Praze – např. dřevěné plastiky uložené v Muzeu hlavního města Prahy (modelové sochy pro skulptury na portiku jezuitského kostela sv. Salvátora v Praze, dřevěné plastiky Archanděla Michaela a Anděla strážného), Herkules zápasí s Kerberem (Královská zahrada na Pražském hradě); závěrečná etapa Bendlova díla v Budeničkách – plastiky sv. Isidora a sv. Matěje (před r. 1680). Porovnání Karel Škréta a Jan Jiří Bendl.

(e) Josef Bergler († 1829), malíř, po založení Společnosti vlasteneckých přátel umění (1796) povolán na doporučení pasovského biskupa Leopolda Thuna Hohensteina k řízení umělecké školy. Studoval v Římě u Martina Knolera, obdivoval Raffaela, ale i malíře baroku). Dochovala se řada jeho kreseb; studovala u něho celá generace zakladatelů české malby 19. století (např. František Tkadlík). Oltářní obraz sv. Václava (1812) do zámecké kaple a do kostela sv. Isidora (1823); záchrana obrazu sv. Isidora po roce 1990, připomínka péče o malířské památky ze strany knížecí rodiny Kinských; obrazy restaurovány ve Vídni, v atelieru Hermanna Ritschela (* 1865, † 1935), který měl jako restaurátor starých obrazů vynikající pověst.

(f) Václav Toman (1896–1962), žák pražské akademie (1913–1930), prof. Bukovac, Thiele, Obrovský); malíř portrétů a Zlonicka, jeho obrazy jsou nejen cenným svědectvím o podobě Zlonicka po roce 1918, ale svědčí i o geniu loci některých míst (kostel sv. Isidora, alej ke sv. Isidoru atd.).           

K zapamatování •• vznik poutního místa sv. Isidora (1673) – hlavní poutní místo zemědělského Slánska v raném baroku • legenda o sv. Isidoru – Andělská orba, Zázračné nalezení pramene • význam architektury kostela sv. Isidora • sochařské dílo Jana Jiřího Bendla a Budenice •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.