Předposlední letošní setkání poutníků v duchu PAMĚTI KRAJINY směřovalo Loun, kde nás na autobusovém nádraží očekával historik ThLic. Jaroslav Havrlant z lounského muzea. Pro rekapitulaci a jako podnět k dalšímu poznávání tohoto města nad Ohří snad jen telegrafický popis trasy a obrazová galerie. První památkou byl kostel Matky Boží (připomínka reliéfu s příběhem o vzkříšení Jairovy dcery Mt. 9,18–26, nikoliv Vzkříšení Lazara, jak je uvedeno na informační tabuli). Z dálky jsme zahlédli věžičku loutkového divadla – prvního „kamenného loutkového divadla“ v Čechách. Před základní školou postáli před sochou TGM (ano, pomníky mají své příběhy). Cestou byla naznačena poloha Pražské brány i místo zaniklého dominikánského kláštera (opěrák u domu čp. 76). Zastavili jsme se u rodného domu Jaroslava Vrchlického s pamětní deskou (otázka místa jeho narození – byly to skutečně Louny). Následoval pohled na synagogu a krátký komentář k postavení Židů ve městě. Nepochybně zaujala piazzeta před divadlem Jaroslava Vrchlického – důstojná vzpomínka na lounského malíře Zdeňka Sýkoru, byl autorem zaniklé protipožární opony v divadle, na které s ním spolupracoval další lounský malíř Vladislav Mirvald. A pak jsme dorazili na náměstí – připomenuta stará a nová radnice, dům Daliborka (uvnitř dochovaná roubená místnost), upoutalo průčelí bývalé spořitelny od Františka Libry (projektoval zahradní město ve Velvarech a tamní synagogu). K historii domů na náměstí J. Havrlant poznamenal, že zde stálo jen několik domů s podloubím, které později zanikly. Pozornost jsme soustředili na Bendlovu mariánskou sochu (posluchači si pamatují jeho sochařské dílo v Budeničkách u sv. Isidora), zmíněna socha M. J. Husa, za kterou stojí dům Hilbertů – starosta Petr Pavel Hilbert a jeho synové Kamil (stavitel) a Jaroslav (spisovatel, dramaturg). Před kostelem sv. Mikuláše stojí někdejší latinská škola s renesančními štíty. Podstatná část exkurze byla věnována stavebnímu vývoji (Benedikt Rejt) a uměleckému zařízení kostela sv. Mikuláše (rozměrné barokní oltáře). Pak jsme prošli Žateckou branou a okolo bývalého špitálu (podle projektu Antonia della Porty) ke kostelu sv. Petra (románské základy, úpravy Mocker). V interiéru originální sochy Chrona a Víry od Matyáše Bernarda z Cítolib (jejich kopie na hřbitovní zdi jsme si mohli prohlédnout při minulém putování), je zde lapidárium kamenných prvků (náhrobky, fragmenty architektury, znaky města). Někteří si po rozloučení našli čas a ještě zamířili ke hřbitovnímu kostelu Čtrnácti svatých pomocníků s historickým přilehlým hřbitovem. (Vladimír Přibyl)
Žádné komentáře:
Okomentovat