 |
| kostel sv. Mikuláše ve Vrapicích, jeho závěr tvoří románská rotunda |
V cyklu oboru
STARÉ UMĚNÍ OKOLO NÁS jsme se zastavili nejprve u kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích a sv. Jana Křtitele nad Dříní. V minulém běhu nám na tyto dva kladenské kostely nezbyl čas. Z pohledu středověké architektury bylo potřeba zmínit ve Vrapicích původní středověkou rotundu, která tvoří závěr kostela, ta byla v baroku podstatně rozšířena. Anežka Merhautová ve svém základním díle – Raně středověká architektura v Čechách (Praha 1971) – uvažuje, že tato rotunda byla patrně postavena na konci 12. nebo v první polovině 13. století.
(a)
--- oltář sv. Mikuláše z Vrapic, obraz Panny Marie Pomocné --- vrapický kostel byl po roce 1990 atakován lapky, kteří svatostánek ochudili o řadu památek – část ze „zůstatku“ pak bylo z bezpečnostních důvodů nutné uložit do depozitáře. Podařilo se sice zachránit původní obraz hlavního oltáře, který byl restaurován, ale zanikla řezbářská výzdoba; bolestné je zejména odcizení malovaného antependia se sv. Rozálií – v baroku tradiční ochránkyní proti morové epidemii – jedinečné památky celého regionu.
Včas byl také uložen a následně restaurován obraz
Panny Marie Pomocné v bohatě řezaném rámu. Tento typ milostné madony je v našich zemích nejvíce rozšířen. Jádro legendy spjaté s obrazem Panny Marie Pomocné popsal kolega Jan Nepomuk Jiřiště takto… v době, kdy v Tyrolsku vládl arcikníže Leopold V., bratr císaře Ferdinanda II., vypukly v Německu náboženské bouře. Protestantismus se šířil po celé zemi, avšak Tyrolsko vytrvalo v katolické víře. Tato skutečnost se připisovala přímluvě Panny Marie, neboť zbožný vládce měl ve svém sídle v Innsbrucku vlastní svatyni, kde uctíval tento mariánský obraz. Úcta k tomuto obrazu, od těch dob nazývaného „Maria Hilf“ – Panna Maria Pomocná – se rychle šířila. Jedna z kopií se dostala i do Pasova, kde později vzniklo samostatné poutní místo Panny Marie Pomocné, jež si získalo takový věhlas, že na mnoha místech vešel tento obraz do povědomí jako „
Panna Maria Pasovská“. Z Pasova se jeho uctívání rozšířilo i do našich zemí. Na tomto místě je třeba ještě poznamenat, že ve farním kostele sv. Martina v Lidicích (zničen nacisty v roce 1942), jehož byl sv. Mikuláš ve Vrapicích filiálkou, se rovněž nalézal obraz Panny Marie Pasovské.
Na přednášce byla v této souvislosti podtržena úloha velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské – v Lidicích měla velkovévodkyně nad farou patronát. Z významných míst spojených s úctou Panny Marie Pasovské byl uveden poutní kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku v Luži (1690–1696). Dějiny tohoto poutního kostela jsou spjaty s Marií Maxmiliánou Evou Terezií baronkou Hýzrlovou z Chodů, poprvé provdanou baronkou Slavatovou z Chlumu a Košumberka, rozenou říšskou hraběnkou ze Žďáru (1633–1690). Chlumecký milostný obraz Panny Marie Pomocné obdržela hraběnka údajně roku 1670 od svého bratra Františka Eusebia ze Žďáru – zakladatele františkánského kláštera v Hájku; v hájeckém klášteře byla Panna Maria Pomocná rovněž uctívána.
(b)
--- Kostel sv. Jana Křtitele nad Dříní, obraz Kázání sv. Jana Křtitele a zaniklý obraz Panny Marie Hornopolické --- Následovalo krátké putování ke svatojánskému kostelu, promítnuty byly dvě cenné kresby Josefa Šembery z roku 1826 s motivem této památky (dnes ve sbírkách muzea ve Vysokém Mýtě), v areálu kostela se tehdy nacházela ještě roubená zvonice (podobná třeba zvonici v Kvílicích), kterou nahradili v roce 1861 stávající zvonicí zděnou. Z dnes poměrně chudého mobiliáře kostela byl připomenut zaniklý obraz
Panny Marie Hornopolické, a to jako jediný známý doklad úcty k této madoně v regionu. Památka nepochybně souvisela se zbožností velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské, která se velkou měrou zasadila o rozkvět mariánského poutního místa v Horní Polici u České Lípy, to bylo při výkladu také zmíněno, tak jako zobrazení Panny Marie Hornopolické na mariánském sousoší v nedalekých Hostivicích. Ojedinělý a zcela osobitý příklad pozdně barokního umění v regionu představuje obraz
Kázání sv. Křtitele, který kdysi visel na stěně tohoto kostela. Plátno slohově vychází z poněkud expresivní malby rakouských malířů pozdního baroku – zmíněn byl Michelangelo Unterbeger, konkrétně jeho dílo Kázání sv. Jana Křtitele z let 1754–1755 v kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži.
(c) ---
Kostel sv. Jiří v Lukově, raně středověká rotunda, pozdněgotická plastika Ukřižovaného a zvony --- Na závěr se posluchači přenesli na sever regionu – do Lukova; zde zaujala velká barokní vrata na domě čp. 24 a zastavili se u areálu zájezdního hostince čp. 4 s barokním vjezdem, který zdobí znak Metropolitní kapituly sv. Víta. Závěr kostela sv. Jiří tvoří – tak jako ve Vrapicích – středověká rotunda vystavěná patrně až ve 13. století. V interiéru chrámu, jehož umělecký inventář byl z velké části deponován, zaujaly rustikální detaily díla lidového umělce (poprsnice kruchty, mřížka před oltářem). Byla zmíněna pozdně gotická nevelká plastika
Ukřižovaného (kol. r. 1520), která pochází z okruhu severozápadního sochařství – naznačena slohová příbuznost se sochou Ukřižovaného ze Želiny u Kadaně z let 1516–1520. Závěrem jsme společně vystoupili po schodech k dvojici zvonů, kde byl zmíněn zejména pozoruhodný nástroj od
Brikcího z Cimperka z roku 1589 s českým biblickým nápisem – úryvek textu z Listu sv. Jakuba (1,22-24), litery poskládány přesně tak, jak je tomu v Melantrichově bibli z roku 1549.
K zapamatování •• kostel ve Vrapicích a jeho výzdoba v baroku – Panna Maria Pasovská• úcta k Panně Marii Hornopolické ve svatojánském kostele nad Dříní • Lukov – pod patronací Metropolitní kapituly sv. Víta – kostel sv. Jiří, plastika Ukřižovaného, památné zvony •
P.S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.
Žádné komentáře:
Okomentovat