(12.) K ikonografii sv. Františka – kláštery v regionu

Vladimír Matoušek (* 1956), Sv.  František s vlkem (2016)

--- Otevřená brána ke svatému Františkovi, střípky z jeho života v obrazech ---  úvodní přednáška před „návštěvou“ trojice františkánských konventů (Slaný, Hájek, Hořovice) byla věnována životu a obrazové ikonografii sv. Františka. Svým způsobem iluzorním vstupem do této problematiky se pro účastníky stala Brána sv. Františka do Františkánské zahrady, kterou zhotovil v letech 1991–1993 Petr Císařovský. Pro neznalého symbolika brány působí poněkud enigmaticky – pro nás se stala zajímavým obrazovým podkladem, který vypovídá i o uměleckém přínosu malíře Giotta. Byla také naznačena problematika legend o sv. Františku (Tomáš z Celana, sv. Bonaventura, Kvítka). Tři zastavení v Assisi (klášter klarisek u sv. Damiana, Bazilika Panny Marie Andělské a bazilika sv. Františka – Sacro convento) pak posluchačům ilustrovaly životní příběh světce a poskytly některé ikonografické náměty (Mystické vidění sv. Františka v kapli Porciunkule), se kterými se můžeme setkat ve františkánských památkách regionu.

(a) Rozvoj františkánského řádu během staletí

V úvodním bloku jsme se poněkud schematicky zabývali vývojem tzv. františkánské řádové rodiny. Tzn. vznikem prvního františkánského řádu založeného sv. Františkem v roce 1209, jeho dalšího vývoje, který určovala dynamika interpretace řehole sv. Františka, jeho Závěti, v řádovém společenství. Založením druhého řádu (1212, sv. Klára – sv. Anežka Česká) a třetího řádu, a to jak regulovaného, tak sekulárního (1221).

(b) Mystické vidění sv. Františka v kapli Porciunkule – u františkánů v Praze, u kapucínů u pražské Lorety a u školských sester sv. Františka v Břevnově

Pozornost byla věnována historickému ohnisku františkánského hnutí – malému kostelíku Panny Marie Andělské (Porciunkule, tzn. „malý podíl“ nebo „kousíček země“). Ten svatý František opravil a pečlivě se o něj staral. Zde se také se svými bratry usadil, když se vrátil z Říma. Tady spolu se svatou Klárou založil druhý františkánský řád a zde také dokonal běh svého pozemského žití. Podle tradice sv. František obdržel od papeže Honoria III. pro tento kostelík také privilegium plnomocných odpustků, které pak následující papežové potvrdili a rozšířili i na další kostely. Z těchto důvodů slaví františkánský řád 2. srpna svátek Panny Marie Andělské (Porciunkule). A právě okamžik, kdy byl sv. František obdarován tímto nebeským darem, je zobrazen nejen na průčelí kaple Porciunkule v Assisi (Friedrich Overbeck) a jejím interiéru (Ilario da Viterbo, Mystické vidění sv. Františka v kapli Porziuncola (1393). --- Stěhování obrazového motivu --- s tímto mystickým viděním se setkáváme později i u nás – na barokních obrazech v konventním kostele františkánů v Praze u Panny Marie Sněžné, první je na hlavním oltáři, druhý zavěšen na levé stěně kostela (ten na čas nahradil zmíněný obraz na hlavním oltáři).

Od Panny Marie Sněžné jsme „doputovali“ do kapucínského kostela Panny Marie Andělské na Hradčany. Již podle názvu jsme mohli očekávat, že na hlavním oltáři nalezneme obraz stejné ikonografie, u kapucínů jej namaloval Paolo Piazza (kapucín) v letech 1600–1602. Při návštěvě jsme věnovali pozornost řádové chrámové architektuře kapucínů, která byla posléze závazná pro další konventní kostely. Jako příklad byl uveden klášterní kostel sv. Kateřiny v Litoměřicích (1657).

Další pražskou františkánskou památkou byl provinční dům Kongregace školských sester sv. Františka (Praha 6-Břevnov, Radimova 2). Školské sestry, které v naší republice působí od roku 1888 (Slatiňany), zakoupily v roce 1923 původně pozdně barokní usedlost „Šleiferku“, kterou daly upravit v letech 1923–1925 architektem Tomášem Šaškem na mateřinec (navýšení o dvě poschodí a přistavěna kaple). V provinční kapli se také, jak jinak, nachází oltář Porciunkule, přičemž obraz namaloval malíř Josef Doubek v roce 1933.  

(c) Giottova ikonografická „inovace“, vyobrazení Stigmatizace sv. Františka

Na závěr jsme se vrátili opět do Assisi a v horní části baziliky sv. Františka jsme procházeli Giottovo arcidílo – nástěnné malby ze života sv. Františka – konkrétně jsme věnovali pozornost vyobrazení Stigmatizace světce, který jsme porovnali se staršími výjevy (Deska z Bardi, 1250).  Starší díla zobrazovala toto setkání s nebeským zjevením (serafem) buď bez stigmat na Františkově těle, nebo se stigmaty na rukou a na nohou, ale nikdy s ranou na boku. Tak učinil Giotto, přičemž podobu serafa ztotožnil s Kristem přibitým na kříži. Vzniklo tak závazné zobrazení stigmatizace, se kterým se můžeme od té doby běžně setkávat. Můžeme mít tak před sebou gotickou nástěnnou malbu Stigmatizovaného sv. Františka v ambitu třeboňského kláštera, reliéf sv. Františka od M. B. Brauna v lese u Stanovic u Kuksu nebo na (možná i Brandlově) obraze, který zdobil až do roku 1950 ambit kláštera v Hájku (dnes v poutním kostele v Hrádku u Vlašimi). 

 

Petr Císařovský, Brána sv. Františka (1991–1993), Praha-Nové Město