--- Adventní setkání Kladenské univerzity třetího věku v Rozdělově ---

Posluchači Kladenské univerzity třetího věku se setkali v rozdělovském kostele sv. Václava. O adventním čase krátce promluvil Vladimír Přibyl. Podstatnou část programu, kterou připravila rozdělovská varhanice Ludmila Švarcová, tvořily ukázky adventní hudby a zpěvu (zpívalo se společně ze zpěvníků a na Gartnerův pozitiv zazněla Pastorela C Dur od Jana Křtitele Kuchaře). Vystavenými betlémy provedl návštěvníky P. Jaroslav Kučera, k jejich letošní instalaci podala informace Marcela Tesařová.

Další snímky zde

Svatogothardské ozvěny – zvon Erasmus bez Erasma

Zvon Erasmus v průběhu opravy ve Zvonárně Manoušek (vlevo) a před opravou ve Slaném 

Napsal nám slánský kampanolog Jan Hacker (13. 12.), vzpomíná na naši exkurzi v Slaném u sv. Gotharda, na setkání ve zvonici, kde chyběl zvon Erasmus, který byl v té době na opravě ve Zvonařství Manoušek na Zbraslavi. Zvon opraven a přivezen do Slaného. Pro nás je zajímavé zasvěcení zvonu „Erasmus“. Ferdinand Velc v soupise slánských památek (s. 244) píše ... zvon umíráček, opisuje nápis na jeho koruně od Mistra Stanislava z Prahy, datace (MCCCCC•XL•V), spodní průměr 50 cm, s tím, že reliéf světce se nachází na plášti zvonu, nově zjištěno ladění – H2. 

Ale nás zaujal ten sv. Erasmus, kterému je zvon zasvěcen, jak je v Slaném zobrazen? Odpovídá památkám středověkého sochařství a malby? Jan Hacker zdokumentoval reliéfy – první představuje Bolestnou Pannu Marii, ale druhý zjevně není sv. Erasmus († 303) – mučedník, biskup v syrské Antiochii; chybí nejen osobní atribut – při mučení mu bylo rozříznuto břicho a střeva navinuta na jakousi hřídel – ale zejména biskupská berla a infule. Zahalená prostovlasá figura s knihou Písma svatého představuje sv. Jana Evangelistu, který je tradičně s Pannou Marií Bolestnou zobrazován, ostatně ikonograficky vše zapadá do faktu, že se jednalo o umíráček, kterým se zvonilo při úmrtí. Zasvěcení sv. Erasma je tak trochu záhadou. Snad zvon pořídil cech soukeníků, tkalců, jehož erb nacházíme na Velvarské bráně, sv. Erasmus byl patronem tkalců a provazníků. 

Do Slaného za fotografie reliéfů zvonu, za úsilí při péči o historické zvony patří naše poděkování. Těšíme se na další setkání.

(6.) Proměna liturgického prostoru • rorátníky z Unhoště a Velvar • gotická nástěnná malba ve Velvarech

Aachen, kostel sv. Foillana, Wilhelm Buschulte, vitráže (1958–1968)  

(a) Proměna liturgického prostoru po 2. vatikánském koncilu – 2. vatikánský koncil (1962–1965) konstituce (1. Světlo národů, 2. O Božím zjevení, 3. Radost a naděje, 4. O posvátné liturgii), změna liturgického prostoru – ukázka: kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnici; příklady z regionu – nedávná úprava liturgického prostoru v konventním kostele Nejsvětější Trojice v Slaném (2013), ambon a oltář v klášterním kostele premonstrátek v Doksanech, práce Egino Weinerta (kol. r. 2000). Ze zahraničí uveden kostel sv. Foillana v Cáchách, zničen při bombovém útoku 11. 4. 1944, z velké části nově postaven v letech 1956–1958 podle projektu Leo Hugota. Nový liturgický prostor: Wilhelm Buschulte († 2013): vitráže z let 1958–1968, Klaus Iserlohe († 2011): oltář (1962), ambon (1966), Egino Weinert (†2012): kříž nad oltářem, svatostánek – nazval jej, „Zelt Gottes“– (použití smaltu 1962–1966); příklady církevního umění po roce 1960.

(b) Unhošťský a Velvarský rorátník – aktuální studie Martiny Šárovcové; Unhošťský rorátník (dnes v archivu křižovníků s červenou hvězdou, kteří spravují unhošťskou farnost). Martina Šárovcová na základě rozboru pamětního zápisu z roku 1653, textu rorátníku a slohové analýzy rozřešila místo původního určení, jména některých portrétovaných (pekař Jiří Vokoun starší z Vokounštejna, perníkář Matyáš Chrudimský). Rukopis vznikl pro potřeby literátského bratrstva při staroměstském chrámu sv. Štěpána menšího. Později v roce 1653 byl darován lékařem Jakubem Janem Václavem Dobřenským z Nigropontu unhošťskému záduší. Rukopis lze s ohledem na identifikaci iluminátora a částečně dochovaného letopočtu datovat po roce 1603, přičemž horní časovou hranicí zůstává rok 1609. Autorem ucelené malířské výzdoby rorátníku je staroměstský malíř Simeon Ledecký, který monogramem SL signoval trojici iluminací. Malířská výzdoba Unhošťského rorátníku je jeho jediným známým a dochovaným malířským dílem. Velvarský rorátník (Okresní archiv Kladno) pochází z konce 16. století, výzdoba skromnější, ale pokud skutečně byl malovaný pro velvarské literátské bratrstvo, je tady spojitost s rozlehlou renesanční tribunou v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech. K problematice velvarského rorátníku více ve sborníku Slánské rozhovory 2016/2017 (str. 24 ad.); poděkování za obrazovou dokumentaci rorátníků patří Dr. Martině Šárovcové a vedoucí Městského muzea ve Velvarech Ing. Jitce Kůrkové.    

 (c) Nástěnné gotické malby v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech – náhodně objeveny v roce 1977, restaurování zahájeno v roce 1992 (akad. mal. Petr Bareš a akad. mal. Jiří Brodský), na severní straně mnohofigurové Ukřižování, chybí právě vlastní výjev Ukřižování (novější okno), na stěnách cyklus apoštolů (kolem r. 1450). Podrobněji se malbou zabývala Zuzana Všetečková, později také Zuzana Frantová. Výjev Ukřižování má ikonografické vzory v gotické deskové malbě – např. Mistr Rajhradského oltáře a jeho Ukřižování (kol. r. 1440, které patrně vzniklo pro olomoucký kostel sv. Mořice), oltář ze Zátoně (1430), oltář Reininghausův (1430) – oba dnes v expozici Národní galerie (Anežský klášter).

K zapamatování •• proměna liturgického prostor, uplatnění nového církevního umění • roráty a dva iluminované rorátníky z regionu (Unhošť, Velvary) • nástěnné malby v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech, ikonografie Ukřižování •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady  – budou posluchačům zaslány e-mailem.

DO VAŠICH DIÁŘŮ --- Předvánoční setkání v rozdělovském kostele 20. prosince od 10 hodin

Před adventním setkáním v rozdělovském kostele (20. 12. 2023) si na další přednášce 11. 12. před "putováním" za středověkými památkami regionu krátce něco řekneme o době adventní --- o adventní liturgii. A vzhledem k tomu, že na památné varhánky z kostela sv. Jiří nad Libušínem, které jsou po náročné opravě umístěny v kostele sv. Václava v Rozdělově, zazní adventní hudba, nápěvy rorátních zpěvů, promítneme si i pár obrázků ze vzácných rorátníků z našeho regionu (Unhošť, Velvary). Tady je malá obrazová "ochutnávka".

Vyobrazení z unhošťského a velvarského rorátníku

   

(5.) Raně středověká architektura (1. část), --- Lukov, Ředhošť, Černochov...

Kostel sv. Jiří v Lukově (říjen 2005)

(a) Základní typy románské církevní architektury --- rotunda, podélný kostel s apsidou; celkový přehled románské církevní architektury v regionu, nová zjištění po vydání souborného díla Anežky Merhautové, Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971 (např. barokní plán kostela ve Zlonicích se zákresem rotundy atd.).

(b) Pro lepší porozumění smyslu církevní architektury několik informací z církevní věrouky, která se promítá do stavby kostela, do jeho liturgického prostoru; existencionální význam víry – KREDO – o nedělích a slavnostech, základní církevní pravdy.

(c)  Lukov --- půdorys obce, statek čp. 24, zájezdní hostinec (čp. 4). Kostel sv. Jiří (patronát Metropolitní kapitula sv. Víta), areál chrámu, hřbitov, kostnice. Rotunda (13. stol.), vnitřní zařízení kostela poničeno, ve většině deponováno – rekonstrukce na základě fotografické dokumentace pořízené v roce 1991. Hlavní oltář sv. Jiří přenesen z kostela sv. Jana a Pavla v Krtni, pozdně gotická socha Ukřižovaného (kol. r. 1500). Zvony – Jakub od Brikcího z Cimperka (1589), novozákonní text z Listu sv. Jakuba (1,22-24) převzat z Melantrichovy bible (1549), tzn. památka nejen výtvarná. Druhý zvon z roku 1784 (sv. Vít) od Františka Antonína Franka.

 (d)  Ředhošť --- při pohledu na České středohoří byla připomenuta památka předčasně zesnulého PhDr. Ivo Markvarta (* 1956, † 2005), literárního historika a ředitele knihovny v Lounech, který se zasazoval za obnovu památek v této části regionu (chrámy v Ječovicích, Černochově). Kostel sv. Jiljí (v době baroku filiální chrám kostela sv. Václava v Kmetiněvsi, patronát premonstrátky v Doksanech). Pozoruhodná románská věž se sdruženými okny (před r. 1200), gotické kněžiště (sanktuárium, gotická architektura menzy), otázka půdorysného rozsahu románské lodi, v gotice zaklenuta. Nově završena barokními plackami podle návrhu Johanna Michaela Renna z Litoměřic (dokončena r. 1787). Hlavní oltář původně v konventním chrámu premonstrátek v Doksanech, jeho protějšek také druhotně umístěn v kostele sv. Václava v Kmetiněvsi (porovnání obou oltářních architektur). Ikonografická připomínka --- zobrazení sv. Norberta.

(e) Černochov – kostel sv. Václava, původní gotické kněžiště vybudováno pod patronací cisterciáckého kláštera v Oseku. Zachován pozoruhodný cyklus nástěnných maleb (kol. r. 1350) --- ikonografie, svatováclavský cyklus, skupina deseti apoštolů, moudré a pošetilé panny. V regionu ojedinělé ikonografické téma --- novozákonní podobenství o vstupu do nebeského království (Matouš 25,1-13). Po barokní dostavbě lodi plní původní presbyterium funkci sakristie.  Barokizace a přístavba barokní lodi – Josef Jäger (kol. r. 1772–1779, panský architekt Kašpara Benedikta Ledeboura), oválná loď, cenná vazba mezi úpravou stěn interiéru a pojednání fasády. Josef Jäger se patrně podílel na dokončení zámku v Peruci. Cenný raně barokní oltář sv. Václava, který je obklopen českými patrony (sv. Ludmila, sv. Vít, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Zikmund, sv. Ivan) a Pannou Marií. Stav před obnovou a po restaurování, návrat k původnímu barevnému řešení.  

K zapamatování •• základní typy románské architektury • přehled románských svatyň v regionu • zvon Brikcího z Cimperka v Lukově (1589)a jeho biblický nápis • stavební vývoj kostela sv. Jiljí v Ředhošti – tři etapy • jak se zobrazoval sv. Norbert? • ikonografie nástěnných maleb v bývalém presbyteriu kostela sv. Václava v Černochově ••

P.S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.

Exkurze (1.) – Slaný, středověký sv. Gothard a u bosých karmelitánů

Slaný, kostel sv. Gotharda, zvon Erasmus (1545)

Čtvrteční exkurzi v kostele sv. Gotharda v Slaném předcházela pondělní přednáška o této nejvýznamnější gotické památce v regionu, byl připomenut význam chrámu v rámci historie města. Účastníci se postupně seznámili i s dalšími památkami v interiéru, kterým nebyla věnována pozornost, ať se jednalo o barokní zpovědnice, nebo o renesanční Terrigenův epitaf. Setkání se zúčastnil i pastorační referent farnosti Luděk Daič, jenž nám umožnil spatřit v předsíni sakristie nejen středověký „trezor“, ale i odlitek svorníku, který ovlivnil moderní umění (Emil Filla a zejména Antoine Bourdelle, oba jej uchovávali pro inspiraci ve svých atelierech). Kampanolog Jan Hacker pozval přítomné nad klenutí, tzn. do krovu a ke zvonům. Podal výklad o konstrukci krovu, prozradil druhy dřeva, z nichž byl krov sestaven, stáří materiálu (dendrologický průzkum) a ukázal památný středověký vrátek, s nímž se dopravoval materiál při klenutí chrámu. Krátce popsal výzdobu zvonů a uvedl současnou praxi, polední vyzvánění na elektrický pohon, před mší se zvoní mohutným Gothardem. Absenci zvonu „Dominik“ zdůvodnil jeho opravou ve zvonárně u Manouška na Zbraslavi.

Následovala krátká prohlídka kláštera bosých karmelitánů u bývalého hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice, po roce 1655 konventního chrámu františkánů, jímž nás provedl řeholní bratr Jaroslav, krátce přiblížil současný duchovní život bosých karmelitánů, kteří přišli do Slaného v roce 1996. Posluchači také měli možnost vidět konventní kostel s loretou, nicméně dějinám slánského františkánského kláštera se budeme na kladenské akademii ještě podrobně věnovat později. Snímky z exkurze zde

(4.) – kostel sv. Gotharda v Slaném, benediktini, Ostrovský klášter, slánský sv. Gothard ve středověku a baroku

(a) Kostel sv. Gotharda --- předlokační stavba, raně středověké jádro před rokem 1200, město založeno kolem roku 1300 králem Václavem II.; původní slánská osada se patrně, podle některých autorů, nacházela na úpatí Slánské hory, snad někde u bývalého kostela sv. Vavřince    

(b) Benediktini a ostrovský klášter --- úloha benediktinských klášterů v Evropě, síť konventů za Karla Velikého. Význam Řehole sv. Benedikta, spiritualita benediktinů, reformy řádu, ostrovský klášter u Davle, nezaložen z Říma, tak jako Břevnov, ale z Niederaltaichu, kol. r. 1000. Půdorys zaniklého kláštera, skriptorium (Ostrovský žaltář). Vznik proboštství (cely) – Slaný nejseverněji umístěno, poblíž cesty do Saska, strategická, nikoliv odlehlá poloha. Založeno patrně před rokem 1200, z té doby pochází jádro slánského kostela sv. Gotharda. První opat ostrovského kláštera Lambert byl „žákem“ opata a později biskupa v Hildesheimu sv. Gotharda († 1038).        

(c) Stavba kostela --- stavební huť (organizace), kamenické značky, architektonická plastika (anděl, baldachýn). Současná oprava kostela, odvodnění, statické zajištění. Badatelská práce neuzavřena --- spolupráce Ing. arch Petr Chotěbor. Historický krov kostela, unikátně zachovaný, a to včetně rumpálu. Publikace o kostelu sv. Gotharda z roku 2007, následovaly další průzkumy, nová zjištění.

(d) Nástěnné malby --- v kněžišti, kolem r. 1480, řada přemaleb (1614, 1776, 1890), poslední Jan Heřman. Původně okolo svorníku patrně tetramorf, tzn. okřídlené bytosti symbolizující evangelisty (Marek – lev, Matouš – dítě, Jan – orel a Lukáš – býk). Přičemž dvojice – okřídlený lev a okřídlený býk – zanikla a nahrazena figurální malbou postav evangelistů. Výrazná malba Krista s velkým kalichem, svým způsobem s ohledem na pojednání svorníku duplicitní, významná z hlediska utrakvistické věrouky, jedinečný eucharistický motiv. Svorník – inspiroval i moderní sochařství. V roce 1909 navštívil Prahu francouzský sochař Antoine Bourdelle, tehdy jej zaujal svorník ze slánského kostela a Mařatka mu dal zhotovit odlitek, který od té doby visel v jeho atelieru v Paříži (dnes Museum Bourdelle), svorník i v atelieru Emila Filly.

(e) Hlavní oltář --- úprava po roce 1890 za děkana Josefa Kandlera, která spočívala k osazení barevné vitráže Ukřižování, narušila jeho vertikální charakter. Otázka restaurování – původně patrně bíle štafírováno, sochy imitovaly mramor + zlaté lemování. Návrat k původní barevnosti v podstatě nemožný. Obraz obnoven po roce 2015 akad. mal. Miroslavem Slavíkem, zjištěny starší barevné vrstvy, přemalby z roku 1876 od Viléma Kandlera. V podstatě ponechány, obraz vyčištěn, sejmuty zažloutlé laky a nažehlen na nové plátno. Obdobně se postupovalo při opravě soch (akad. mal. Hana Slavíková). 

(f) Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého --- patrně kopie podle obrazu známého barokního malíře Františka X. Palka († 1767). Originální dílo se zatím nepodařilo nalézt a Baltzerova grafika, která jej zachycuje, svědčí o tom, že slánské plátno je provedením i detaily originálu nejblíže.  

(g) Panna Maria Zbraslavská --- raně barokní devoční kopie Panny Marie Zbraslavské umístěna původně v kostele sv. Gotharda, později vložena do rokokového rámu; ikonografický posun (!), místo stehlíka holubice, poetika baroku --- symbol lidské duše --- duše živých i zemřelých    

K zapamatování •• Úloha benediktinů ve střední Evropě a jejich vztah k výtvarnému umění (Břevnov, Rajhrad, Broumov atd.) • klášter benediktinů na Ostrově u Davle • jak se stavěl středověký kostel, krov, klenba • ikonografie slánských nástěnných maleb (symboly evangelistů) • devoční barokní kopie Panny Marie Zbraslavské • František X. Palko a Slaný – obraz sv. Jana Nepomuckého – kopie (?) podle originálu známého jen z Baltzerova grafického listu ••

P.S. Podklady – prezentace přednášky, „ obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.

(3.) - Od gotiky do baroku --- poutní místo Družec a okolí, Družecká Madona (30. 10. 2023)

(a) Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Družci – polha kostela Nanebevzetí Panny Marie v rámci zástavby --- tradiční uspořádání: kostel v areálu hřbitova se zvonicí a kostnicí, hlavní etapy stavby kostela (gotické presbyterium).

(b) Družecká Madona --- Třeboňská Madona (kol. r. 1400) a další významné krásnoslohé Madony (Krumlovská, Plzeňská). Termín český krásný sloh – výraz „český“ teritoriální, nikoliv etnický; tato díla vytvořili spíše německy mluvící sochaři. Vliv arcibiskupa Jana z Jenštejna (†1400, Řím) a jeho duchovního prostředí. Vznik: slohový průnik parléřovského sochařství a díla Mistra Třeboňského oltáře. Slohový výraz: všude proniká dekorativní tendence, která zbavuje i tragická témata (pieta) hloubek beznaděje a převádí je na pomezí hry (Albert Kutal, 1962). Tvá krása všechnu krásu překonává, ty jsi všech andělů Paní, vyznání o krásných madonách salcburského řeholníka. Naproti tomu kritické hodnocení památek krásného slohu z úst reformátorů (např. Matěj z Janova). Jan Hus na základě vlastních zkušeností tvrdil, že artismus krásných Madon odvádí pozornost od Krista, a to nejen kvůli estetické libosti, ale i kvůli někdy až smyslným, erotickým představám. Družecká Madona (Assumpta) je nejstarší gotickou plastikou v regionu, svým slohovým pojednáním a ikonografií má blíže spíše k Plzeňské Madoně než k Assumptě z Tismic. Restaurování Družecké Madony v letech 1995-1996 (akad. mal. Markéta Pavlíková): hodně poškozená, hlavička Ježíška novější, někdy z období kolem roku 1940.    

(c) Barokní oltář ve Družci a další zařízení  --- jeho restaurování, návrat k raně baroknímu řešení kolem roku 1690 (zlato-černá kombinace, práce umělecké pozlacovačky Ivany Rašpličkové). Raně barokní dekor --- tzv. boltcový ornament. Sochy sv. Rocha a Šebestiána („moroví patroni“). Prezentována proměna vzhledu architektury oltáře od raného do vrcholného baroku (barevnost, odstraněn baldachýn, dnes v kněžišti).     

 (b) Družecká monstrance. Cenná zlatnická památka, autor Michal Josef Cocsell (†1747 Vídeň), zhotovená po roce 1700. Zajímavá ikonografie – starozákonní postavy Mojžíš, Áron a vyobrazení archy úmluvy --- naznačeno naplnění v novozákonní době, symbol Krista – Beránek, nad ním lunula, tzn. místo pro konsekrovanou hostii. Příklad využití – požehnání, průvod okolo kostela o Božím těle.

(e) Vojtěch Sucharda – pamětní deska v předsíni kostela připomíná předčasně zemřelého teologa a spisovatele premonstráta Ludolfa Františka Czermina, který zemřel 1. 6. 1943 v sanatoriu v Jevíčku. Desku Vojty Suchardy požehnal v roce 1944 strahovský opat Stanislav Bohuslav Jarolímek (†1951).

(f) Kamenické práce – kameníci z Dokes a okolí (otevřeny lomy, pískovec žehrovák), vzorem pro kamenné hlavice na průčelí kostela byly třeba štukové hlavice v interiéru klášterního kostela františkánů v Slaném. Cenný náhrobník Alžběty Artmanové (Hartmanové) z Velké Dobré (†1721) ve tvaru srdce.       

K zapamatování •• Družecká Madona (Assumpta) a její místo v českém gotickém sochařství • Verše Jaroslava Seiferta Prsten Třeboňské Madoně (1966) – trvající ohlas na podobu krásných Madon, podobně před tím pohled Jihočecha Ladislava Stehlíka v době války a jeho sbírka Madoně (1944) • Význam architektury raně barokního oltáře, jeho slohové pojednání a barevnost • Monstrance z Družce - ikonografie, starozákonní příslib (Mojžíš, Áron) a jeho naplnění v novozákonní době - Kristus, symbol beránek • Ikonografie: Assumpta a moroví patroni – sv. Roch, sv. Šebestián, sv. Karel Boromejský.  

P.S. Podklady – prezentace přednášky, „ obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.

(2.) - Krajina v perspektivě Velikonoc --- Páleček --- vnější a vnitřní liturgický prostor --- (16. 10. 2023)

Kostel v Pálečku, ráno 28. 10. 2005

(a) Krajina v perspektivě Velikonoc – úvodem bylo připomenuto, že pohled na českou krajinu v baroku i na vlastní barokní umění má „lomivý charakter“, který je dán rozporem mezi naším „smyslovým“ a „racionálním“ vnímáním. Na jedné straně existuje útěšný pohled na sošku Panny Marie Svatohorské, kdysi trůnící na hlavním oltáři, jež je navíc oblečena do barokních šatiček a zdobena korálky, medailkami, mincemi od farníků, na druhé straně v nás vyvolá jiný dojem, když listujeme špalíčkem Kralické bible a myslí prokmitne osud jeho majitele – jinověrce arestovaného v roce 1759. Tento fakt byl konkrétně připomenut v souvislosti s kdysi jedním, katolickým, a druhým, evangelickým, hřbitovem v Chržíně; druhý vznikl v roce 1808 a je jediným na Slánsku a Kladensku. 

(b) Kostel v Pálečku, kostnice a socha Madony. Pohled na barokní krajinu, a to v duchovním rozměru, byl nastíněn v souvislosti se stavbou kostela Navštívení Panny Marie v Pálečku (dříve Malý Páleč), který byl jako novostavba pod patronací Kinských vybudován v letech 1776-1778, měl všechny atributy venkovského kostela, a to včetně jedinečně dochované kostnice. Té byla věnována pozornost, a to v kontextu eschatologických základních představ člověka raného novověku --- čtyř posledních věcí člověka --- smrt, soud, peklo, nebe. Posluchačům byl přiblížen osud nástěnných maleb se starozákonními výjevy (kniha Job, Ezechiel). Připomenuty byly dušičkové oltáře v Roudnici nad Labem (kostel Narození Panny Marie) i zaniklý v Slaném (sv. Gothard). Ze zdevastovaného interiéru kostela v Pálečku umělecky vynikly vitráže oken a zejména socha Madony (kol. r. 1500), dnes uložená ve farním depozitu. 

(c) Kostel, hlavní části – oltář, antependium, sanktuárium, křtitelnice. Druhá část setkání byla věnována uspořádání interiéru kostela. Mluvilo se o oltáři, oltářní menze, o oltářním kameni, antependiu (připomenuto i současné umění, textilní práce roudnické výtvarnice Evy Brodské, odcizené antependium se sv. Rozálií z kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích). Byla naznačena úloha sanktuária (demonstrováno na památce v Bedřichově Světci, kostel sv. Jakuba Většího, kde se nachází také piscina), zmíněna i úloha sakrária. Podtržen význam křestního pramene (křtitelnice) – uvedena gotická opuková z Pálče (dříve Velký Páleč) a zachráněná cínová křtitelnice z kostela sv. Gotharda v Slaném (1511) s pozoruhodným symbolickým motivem vyvedeným v reliéfu na plášti památky. 

K zapamatování •• Lomivý charakter barokní kultury • Pohled na barokní krajinu, kde se v duchovní rovině (stavby kostelů, hřbitovy, kostnice, kříže na cestách do polí atd.) odráží tři rozměry církve – putující, trpící a vítězné. Mezi těmito rovinami probíhá komunikace, která se uskutečňuje skrze modlitbu (viz zejména literární památka světové literatury - Dante, Božská komedie). • Páleček - kostnice (ikonografie, starozákonní postavy Ezechiel, Job a dušičkový oltář), pozdně gotická socha Panny Marie (kol. r. 1500) z kostela v Pálečku, jeden z mála příkladů středověkých madon v regionu.• Prvky interiéru kostela - oltář (oltářní kámen), sanktuarium a křtitelnice (křestní pramen) • a ještě Pálečku a tamní kostnici, je tu k poslechu obsahově, tedy o posledních věcech člověka, "souznící" klip Spirituálu kvintet --- Dvě báby --- který se shodou okolností natáčel právě na schodišti k malopálečskému kostelu ••   

P.S. Podklady – prezentace přednášky – budou posluchačům zaslány e-mailem.

(1) Úvod k problematice – památky v regionu, soupisy památek, ikonografie (2. 10. 2023)

 

(a) Po krátkém úvodu a naznačení významu „paměti krajiny“ v dnešní době, památkovém fondu kdysi a dnes (marná snaha o zřízení galerie deponovaných památek v Slaném – úprava špýcharu podle návrhu arch. Michala Sborwitze) byly ke studiu doporučeny základní topografické příručky památek regionu – Ferdinand Velc, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu slanském, Praha 1904; Zdeněk Wirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu kladenském, Praha 1907;  Antonín Podlaha, Posvátná místa Království českého, díl VII, vikariát Slanský, Praha 1913. Revizi přinášejí Umělecké památky Čech (1977–1982), které jsou ale v některých ohledech stručnější. Tyto čtyři svazky zpracoval kolektiv pod vedením Emanuela Pocheho. Bez těchto základních podkladů se při poznávaní památek regionu neobejdeme. 

(b) Mapka regionu se zákresem panství, jejichž majitelé byli stavebníky památek, může posloužit jako podklad při dalších setkáních, je možné do ní zakreslit postupně objekty, o kterých budeme mluvit. 

(c) Následně byla vyzdvižena hodnota starého mapování pro poznání historické krajiny (I. vojenské mapování – josefské – a indikační skici stabilního katastru). Příklad využití vojenského mapování byl demonstrován například na nalezení „šibeničního vrchu“ u Velvar, a to v souvislosti s kresbou Josefa Šembery (1826). Podrobněji se posluchači seznámili s vývojem historické aleje z Budeniček do Zlonic, proměny krajiny na Slánsku od doby baroku do počátku 20. věku. 

(d) Rovněž jsme věnovali pozornost ikonografii – dochovaným vedutám v regionu. Oceněn byl deskriptivní přístup Johanna Willenberga na slánské a smečenské vedutě (kol. r. 1600), zmíněny byly historické pohledy na města Velvary, Slaný a městečko Zlonice, a to na oltářních obrazech, kde doplňovaly vyobrazení světců (sv. Floriána na barokních obrazech Slaného a Zlonic, sv. Kateřinu ve Velvarech na Hellichově  obrazu z roku 1854). Zaujal zejména Josef Šembera, který svými kresbami z počátku 19. věku podstatně ovlivnil představy o historické podobě měst – opevnění Slaného, Pražská brána v Slaném, Kladeňáky překvapila neznámá kresba kostelíka sv. Jana Křtitele na Dříni s dřevěnou zvonicí.   

K zapamatování --- soupisy (Velc, Wirth, Podlaha, UPČ) • mapování – vojenské před rokem 1800, indikační skici stabilního katastru (kol. r. 1840) • ikonografie Johann Willenberg (Slaný Smečno), F. B. Werner (Velvary), Josef Šembera  (Slaný – Pražská brána, Fortna, Chržín, Kladno – Dříň)••