(6.) Proměna liturgického prostoru • rorátníky z Unhoště a Velvar • gotická nástěnná malba ve Velvarech

Aachen, kostel sv. Foillana, Wilhelm Buschulte, vitráže (1958–1968)  

(a) Proměna liturgického prostoru po 2. vatikánském koncilu – 2. vatikánský koncil (1962–1965) konstituce (1. Světlo národů, 2. O Božím zjevení, 3. Radost a naděje, 4. O posvátné liturgii), změna liturgického prostoru – ukázka: kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnici; příklady z regionu – nedávná úprava liturgického prostoru v konventním kostele Nejsvětější Trojice v Slaném (2013), ambon a oltář v klášterním kostele premonstrátek v Doksanech, práce Egino Weinerta (kol. r. 2000). Ze zahraničí uveden kostel sv. Foillana v Cáchách, zničen při bombovém útoku 11. 4. 1944, z velké části nově postaven v letech 1956–1958 podle projektu Leo Hugota. Nový liturgický prostor: Wilhelm Buschulte († 2013): vitráže z let 1958–1968, Klaus Iserlohe († 2011): oltář (1962), ambon (1966), Egino Weinert (†2012): kříž nad oltářem, svatostánek – nazval jej, „Zelt Gottes“– (použití smaltu 1962–1966); příklady církevního umění po roce 1960.

(b) Unhošťský a Velvarský rorátník – aktuální studie Martiny Šárovcové; Unhošťský rorátník (dnes v archivu křižovníků s červenou hvězdou, kteří spravují unhošťskou farnost). Martina Šárovcová na základě rozboru pamětního zápisu z roku 1653, textu rorátníku a slohové analýzy rozřešila místo původního určení, jména některých portrétovaných (pekař Jiří Vokoun starší z Vokounštejna, perníkář Matyáš Chrudimský). Rukopis vznikl pro potřeby literátského bratrstva při staroměstském chrámu sv. Štěpána menšího. Později v roce 1653 byl darován lékařem Jakubem Janem Václavem Dobřenským z Nigropontu unhošťskému záduší. Rukopis lze s ohledem na identifikaci iluminátora a částečně dochovaného letopočtu datovat po roce 1603, přičemž horní časovou hranicí zůstává rok 1609. Autorem ucelené malířské výzdoby rorátníku je staroměstský malíř Simeon Ledecký, který monogramem SL signoval trojici iluminací. Malířská výzdoba Unhošťského rorátníku je jeho jediným známým a dochovaným malířským dílem. Velvarský rorátník (Okresní archiv Kladno) pochází z konce 16. století, výzdoba skromnější, ale pokud skutečně byl malovaný pro velvarské literátské bratrstvo, je tady spojitost s rozlehlou renesanční tribunou v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech. K problematice velvarského rorátníku více ve sborníku Slánské rozhovory 2016/2017 (str. 24 ad.); poděkování za obrazovou dokumentaci rorátníků patří Dr. Martině Šárovcové a vedoucí Městského muzea ve Velvarech Ing. Jitce Kůrkové.    

 (c) Nástěnné gotické malby v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech – náhodně objeveny v roce 1977, restaurování zahájeno v roce 1992 (akad. mal. Petr Bareš a akad. mal. Jiří Brodský), na severní straně mnohofigurové Ukřižování, chybí právě vlastní výjev Ukřižování (novější okno), na stěnách cyklus apoštolů (kolem r. 1450). Podrobněji se malbou zabývala Zuzana Všetečková, později také Zuzana Frantová. Výjev Ukřižování má ikonografické vzory v gotické deskové malbě – např. Mistr Rajhradského oltáře a jeho Ukřižování (kol. r. 1440, které patrně vzniklo pro olomoucký kostel sv. Mořice), oltář ze Zátoně (1430), oltář Reininghausův (1430) – oba dnes v expozici Národní galerie (Anežský klášter).

K zapamatování •• proměna liturgického prostor, uplatnění nového církevního umění • roráty a dva iluminované rorátníky z regionu (Unhošť, Velvary) • nástěnné malby v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech, ikonografie Ukřižování •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady  – budou posluchačům zaslány e-mailem.