(18.) Z kostelů v Libušíně, Dřetovicích a starobylé Budče

Dřetovice, kostel sv. Václava, oltář sv. Františka Saleského, nástavec – sv. Dorota

Poslední společné „putování“ za památkami před prázdninami směřovalo do Libušína, Dřetovic a na staroslavnou Budeč. Úvodem jsme si řekli, že nám nejde o „deskriptivní“ seznámení s historií uvedených lokalit – na hradištích v Libušíně i na Budči probíhaly v minulosti rozsáhlé archeologické průzkumy, jejichž výsledky byly zveřejněny v dostupných odborných publikacích a statích. Naším cílem bylo se zastavit u mladší umělecké výzdoby, která často časem zanikla, byla zničena, odcizena – zmizela tak z očí návštěvníků. Pokusili jsme se rekonstruovat původní podobu interiérů kostela v Libušíně a na Budči, nebo alespoň připomněli (času bylo málo) význam jedné z barokních památek, která po restaurování byla deponována a není k vidění – obraz sv. Františka Saleského z dřetovického kostela.

(1.) Obraz sv. Jiří z libušínského kostela  

Zařízení libušínského kostela dle inventáře z poloviny 18. věku bylo skromné. Interiéru dominoval hlavní oltář opatřený nákladem Bernarda Ignáce z Martinic v roce 1683 (nápis na spodní části oltáře). Oltářní obraz, jenž se stal v roce 1991 terčem krádeže, známe jen z fotografií. I tak oceníme kvalitu výtvarného pojetí, již předurčovala osobnost zadavatele. Vidíme rozmáchnutého sv. Jiří na koni s mečem, který potírá draka. Obraz měl dynamiku a kompozici malby vystavenou na diagonále, v detailu se uplatňovala tvář světce a chocholy na jeho přilbici. Nejspíše není náhodná ani doba pořízení plátna. Roku 1683 proběhla u Vídně památná bitva mezi křesťanskou Evropou a osmanskou říší – osudová událost pro tehdejší celou Evropu. Dá se stále předpokládat, že obraz nezanikl, nebyl zničen a může se ještě někde objevit, třeba na nějaké aukci. Naštěstí základní fotografická dokumentace – která by poměrně spolehlivě zmíněné dílo identifikovala – byla ještě před vloupáním provedena. 

(2.) Děkanský kříž nad Libušínem

„Cestou z Libušína“ jsme se zastavili u Děkanského kříže – jedna z mála úspěšných akcí při záchraně drobných památek v krajině poslední doby. Při staré cestě do Smečna se nedaleko libušínského kostela od nepaměti nacházel Děkanský kříž (GPS – 50.1572072N, 14.0312058E). Jak vypovídají staré mapy, býval tady již ve druhé polovině 18. století (tehdy ještě ne zcela zalesněné) a této části lesa se také říkalo U Děkanského kříže. Ve smečenské farní kronice se píše, že kříž byl v roce 1867 obnoven péčí hraběte Jindřicha Clam-Martinice. Zda byly tehdy zachovány plechové obrazy Ukřižovaného a Panny Marie Bolestné, které řadu let předtím namaloval Johann Gruss († 1855), nevíme. Opravený kříž o křížovém dni v pondělí 27. května benedikoval smečenský kaplan Josef Kandler. Křížové, nebo také prosebné dny (Feriae Rogationum), jejichž tradice sahá v církvi až do 5. století, se konaly tři dny před Nanebevstoupením Páně. Bylo zvykem, že věřící v průvodu za křížem prosili o odvrácení hladu, války a vyprošovali si dobrou úrodu.  V dalších letech se kříž opravoval opakovaně, čas od času bylo třeba jeho břevna vyměnit. Pamětníci vzpomínají, že zde kolem roku 1970 stál prostý mohutný kříž, ale po roce 1990 zanikl. Díky iniciativě dobrovolníků okolo Mariana Kruckého z unhošťského muzea se podařilo v roce 2010 vztyčit kříž nový s korpusem Krista malovaným na plechu. I tentokrát počasí vykonalo své a v roce 2023 se kříž skácel. Na jeho poslední obnově se podílel Český svaz ochránců přírody Kladensko, město Libušín a rozdělovská farnost.

(3.) Obraz sv. Františka Saleského z dřetovického kostela

Josefínské rušení klášterů svým způsobem „přispělo“ i k obohacení památkového fondu v regionu – ve Svárově oltář sv. Jana Nepomuckého ze zrušeného kláštera augustiniánů v Praze na Zderaze, v Družci oltář s plátnem sv. Filipa Neri a ve Dřetovcicích se  sv. Františkem Saleským – oba ze zrušeného kláštera paulánů v Praze. Obraz sv. Františka Saleského byl v roce 1991 při loupeži vážně poškozen a při jeho opravě se „ukázaly“ okolnosti jeho vzniku. Oltář dal zhotovit v roce 1685 kněz Maxmilián Ras na památku své zesnulé matky Doroty – plátno se sv. Dorotou bylo umístěno v nástavci oltáře. My jsme se věnovali obrazu sv. Františka Saleského, který je vypodobněn v posvátné chvíli, kdy se stává terciářem řádu pavlánů – podle tradice tohoto řádu prý nejvýznamnějším. Malíř zde vycházel patrně z nějaké dobové grafické předlohy, výtvarnou obdobu jsme zatím ve fondu českého barokního umění nenalezli. Zajímavá je i symbolika – zářící kotouč nad postavou sv. Františka z Pauly, s nápisem AMOUR, který připomíná zásadní dílo sv. Františka Saleského --- TRAITE DE L'AMOUR DE DIEU (1616) --- (POJEDNÁNÍ O LÁSCE K BOHU), které je jedním z vrcholných děl francouzské mystické literatury 17. věku. Pozoruhodný je také nápis v knize života sv. Františka Saleského, kterou drží andílek ve spodní části, v české barokní tvorbě jde nikoliv o obvyklý latinský, německý nebo český text, ale o ojedinělý francouzský. A tak před námi starý obraz „promluvil“ o svém vzniku (votivní obraz Maxmiliána Rase – vzpomínka na zesnulou matku), původu (kostel sv. Salvátora u zrušeného kláštera pavlánů v Praze), o umu neznámého pražského malíře, o bystrém a obětavém světci sv. Františku Saleském, význačném představiteli evropské kultury.

(4.) Zaniklé zařízení starobylého kostela na Budči 

V závěru setkání jsme společně uvažovali o poměrně komplikované obnově interiéru rotundy na starobylé Budči, která proběhla po roce 1990; tehdy byl dokončen archeologický výzkum uvnitř památky (Dr. Miloš Šolle). Pokusili jsme se rekonstruovat působivé, duchovně sdílné prostředí památky z let 1923–1927 (z období příprav na svatováclavské milénium v roce 1929). Upoutala malovaná výzdoba klenby s českými patrony (sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Vojtěch a bl. Anežka Česká), obíhajícím textem ze Svatováclavského chorálu (Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynout nám ni budoucím). Tato výzdoba však zcela zanikla, ztrátou je i částečná devastace hlavního oltáře se sochami sv. Petra a Pavla – dílo řezbáře Františka Vavřicha, který je zhotovil podle návrhu Štěpána Zálešáka (socha sv. Petra a dvě plastiky andělů se staly kořistí zlodějů; dnes se torzo budečského oltáře nachází v kostele Narození Panny Marie v Žilině). Pro mnohé tak posvátný „svatováclavský duch“ svatyně vyvanul a (zatím) nebyl nahrazen. Památná gotická socha Ukřižovaného z hlavního oltáře byla zachráněna, posléze zrestaurována a nato krátkodobě vystavena v Národní galerii a Strahovské obrazárně (dnes je uložena depozitáři pražského arcibiskupství). V souvislosti s poznáváním historie Budče byla také zmíněna nezapomenutelná osobnost PhDr. Václava Davídka, který je na tamním hřbitově pochován.