(b.) Architektura kostela Narození sv. Jana Křtitele, byl vystavěn v letech 1751–1761 (stavebník Metropolitní kapitula sv. Víta v Praze, přičiněním a z části i nákladem arcijáhna metropolitní kapituly Jana Michaela Hertsche), chrám vysvěcen 18. 10. 1761. Zadání pro architekta (patrně pro Josefa Gabriela Juschku, který působil v té době ve službách svatovítské kapituly), aby architektura měla dvě průčelí pojatá jako „hlavní“ – a to jak od městečka, tak od budoucí rezidence (zámku) svatovítské kapituly. S tímto problémem se architekt vyrovnal. Při přednášce naznačena rekonstrukce hlavního průčelí kostela od městečka, které při výstupu po schodišti dotvářela kalvárie – sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty na pilířích brány; na průčelí dvojici doplňovala mohutná socha ukřižovaného. Po roce 1900 toto působivé řešení zaniklo, sochy přeneseny do farní zahrady.
(c.) Fantova úprava věže kostela v roce 1908. Původní barokní střecha věže na konci 19. věku poškozena, a také se moc nezamlouval její tvar. Proto v roce 1908 přistoupila kapitula k novému řešení, které navrhl Josef Fanta. Ve farní pamětnici se píše … Ježto krytina věže byla shnilá a nízkostí i podobou mnohým se nezamlouvala, byla stržena a nahrazena novou, o 15 m vyšší. S bouráním staré věže začalo se 20. července a trvalo asi týden. Novou konstrukci provedl dle plánu architekta Fanty klobucký mistr tesařský Jan Hora se svými dvěma syny Františkem a Janem, k nimž si přibral zdejšího tesaře Josefa Kleina, Antonína Zázvorku z Velkého Pálče a Čeňka Krupku z Kokovic... Vranský kostel tak dostává potřebnou vertikalitu v krajině. Toto pozoruhodné a kvalitní řešení vypovídá o záměru stavebníka – v krajinném prostředí věž chrámu dynamicky směřuje vzhůru, osou dějin je Bůh, okolo kterého se vše otáčí.
(d.) Interiér kostela – jedinečný barokní gesamtkunstwerk v regionu. Při vstupu do vranského kostela vnímá návštěvník barok ve své výrazové komplexnosti, kdy se na celkovém výrazu podílí architektura, malba a umění sochaře z jednoho slohového „okamžiku“, a to ve vysoké kvalitě – jedině zde v regionu nacházíme tento barokní – odborně někdy řečeno gesamtkunstwerk, nebylo tomu tak ani ve Zlonicích, ani ve Smečně. A vizuální vnímání je možné si v mysli doplnit o hudbu, zpěv, světlo svící, vůni kadidla, mluvené slovo atd.
e.) Fresková výzdoba Jana Václava Spitzera. S dílem malíře J. V. Spitzera (* 1711, † 1773) jsme se v regionu setkali již v Slaném, kde vytvořil pro františkány cyklus františkánskýchsvětců do klášterního refektáře. Tento autor oltářních obrazů a portrétů, žák italského malíře F. D. Barbieriho, byl také zdatným freskařem, a o tom se můžeme přesvědčit právě ve vranském kostele. Nad hlavním oltářem Spitzer namaloval výjev Narození sv. Jana Křtitele (Lk 1,5-13) • rozlehlé střední pole pokryl námětem Kázání sv. Jana Křtitele (Mt 3,1-6… „Jan sám pak měl šat z velbloudí srsti a kožený pás kolem beder; pokrmem mu byly kobylky a lesní med. Tehdy k němu chodil Jerusalem, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu.) • nad varhanami máme před očima dramatickou Herodesovu hostinu (Mk 6,14-29… „Požádej mě, oč budeš chtít, dám ti to.“ A odpřísáhl jí: „Dám ti vše, oč mě požádáš, ba i polovinu svého království!“ Ona odešla a své matce řekla: „Oč mám požádat?“ Ta řekla: „O hlavu Jana Křtitele.“ Ihned se spěšně vrátila ke králi a přednesla mu tuto žádost: „Chci, abys mi okamžitě dal na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se velmi zarmoutil, ale kvůli svým přísahám a hostům nechtěl jí nedostát v slovu. A král ihned poslal strážce a rozkázal mu, aby přinesl Janovu hlavu. Strážce odešel a ve vězení ho sťal; potom přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce.) • V kostele jsou i další Spitzerovy fresky (nad zpovědnicemi kajícníci – sv. Petr a sv. Maří Magdalena), některé již dost poškozené (Nástroje Kristova umučení v kapli Božího hrobu), škoda.
e.) Sochařská výzdoba z dílny I. F. Platzera. Freskovou výzdobu na klenbách pak ve spodní části doprovází pozoruhodná kolekce pozdně barokní plastiky – metropolitní kapitula zvolila logicky „galerii“ českých patronů, které na oltáři doplňují postavy sv. Petra a Pavla. Slohově je třeba tento soubor zařadit do okruhu prací dílny pražského sochaře I. F. Platzera, s jehož dílem jsme se setkali již ve Smečně.
f.) Pozdně gotická socha Panny Marie. V kostele se také nacházela cenná plastika Panny Marie Assumpty (kol. r. 1500). Vranská Madona společně se sochou Panny Marie z Pálečku představují dvě středověké památky, které byly v tomto regionu uctívány v době baroku v průběhu mariánských poutí.
K
zapamatování • architektura vranského kostela, tvorba vnitřního i vnějšího
prostoru • vranský barokní gesamtkunstwerk – (malba, plastika, architektura) •
Spitzerova freska, ikonografie sv. Jana Křtitele • vranská Madona, památka na
původní kostel a její význam v baroku •
Žádné komentáře:
Okomentovat