Staré umění okolo nás (29.) – Panské špýchary na Zlonicku a patroni dobrého počasí

(a.) Ke kořenům – Zlonicko, úrodná krajina doby barokní. Když procházíme krajinou na sever od Slaného a snažíme se číst v tomto koutě Podřipska hmotné důkazy o životě našich předků, nalézáme je na návsích obcí se zbytky starých usedlostí, na hřbitovech čteme jména příslušníků selského stavu, na základě informací získaných ze starých map (stabilní katastr, 1840) jdeme po starých cestách, po kterých jezdily kdysi povozy, mosty nám umožňují překročit potoky, jejichž voda poháněla mlýny – dotýkáme se tak letokruhů naší krajiny ozdobenou stavbami kostelů, kaplí a božích muk, která přes mnohá zranění si přece jen ještě zachovala svou barokní tvář. Na Zlonicku navíc kraji dominují mohutné panské sýpky Kinských.

(b.) Kroužení okolo barokních špýcharů. Naše „putování“ začalo v Břešťanech, kde se nachází největší a nejstarší sýpka Kinských v regionu vystavěná v roce 1730, byl zmíněn zápas o její záchranu, kdy po nezákonné devastaci střechy a interiéru (2005) se podařilo stav památky stabilizovat (2016 – nová střecha a krov). Po břešťanském špýcharu následovaly špýchary v Stradonicích (1739), Vyšínku (1739) a Želevčicích (1746), přičemž v této etapě byla patrně upravena pro tento účel i zaniklá tvrz v Bakově. Ve druhé etapě přibyla sýpka v Budenicích (1751) a v Údešicích (kol. r. 1750). Po roce 1764 pak sýpky v Hospozíně a Hospozínku (havarijní stav); ve srovnání se špýchary na Zlonicku byla zmíněna barokní panská sýpka ve Smečně – sice obdobné konstrukce, ale bez výtvarného tesařského pojednání. (Pro další studium doporučena kniha Jana Žižky, Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách, druhé vydání, 2018).

(c.) Patroni dobrého počasí – sv. Donát, sv. Jan a Pavel „bouřňáci“. Nedaleko Šlapanic při sinici do Poštovic se nachází socha sv. Donáta při modlitbě (N 50°18.61268', E 14°7.57152') (další „známá“ socha sv. Donáta je dnes druhotně umístěna před farou ve Smečně). Sv. Donát z Arezza bývá zobrazován v biskupském rouchu s berlou, knihou či palmovou ratolestí. Individuálním atributem je kalich, drak či meč. Je patronem rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek před bouřkami, krupobitím, výmluvný světec na Zlonicku. Většího rozšíření na Slánsku se dostalo – „bouřňákům“ – patronům dobrého počasí prvomučedníkům sv. Janu a sv. Pavlovi. Církevní legendy vyprávějí o tom, že Pavel a Jan byli bratři, kteří se stali úředníky u Konstancie, dcery Konstantina Velikého, a protože po její smrti nechtěli sloužit novému panovníkovi, byli oba umučeni za Juliána Apostaty mezi l. 361–363. Sv. Jan a Pavel byli uctíváni v Římě již od 6. stol. Sv. Jan a Pavel mají svátek krátce po slunovratu 26. 6., tento den měl v kalendáři zemědělců zvláštní význam, ochránci dobré úrody střežili pole proti bouřím, proto se také jejich vyobrazení uplatňuje na zvonech (např. Budihostice či Chržín), jimiž se vyzvánělo na obranu proti bleskům. Jména prvomučedníků sv. Jana a Pavla recituje kněz při mši svaté v První eucharistické modlitbě (Římský kánon). V regionu sochy sv. Jana a Pavla zdobily oltáře v Pcherách, Tuřanech, Slaném a v Peruci, jejich sochy dominují na průčelí kostela ve Vraném. 

Sochy sv. Jana a Pavla se nacházely u železničního domku ve Stradonicích (1782; na serveru mapy.cz se sousoší nenachází, seznam památek ji však stále eviduje, aktuální snímek uvítáme). S obdobným řešením se můžeme setkat například ve Smilkově (okr. Benešov), kde zhotovil sousoší Pánů počasí Tomáš Hattlák v roce 1761. Tam barokní umělec umístil dvojici mučedníků s meči a snopy před pilíř nahoře zakončený Božím okem. Ve Stradonicích si počínal sochař obdobně, nicméně postavy zde nejsou pojaty izolovaně, neboť je propojuje pomyslná společná spirála. Kompozici stradonického sousoší završoval monogram Krista (PX). Stradoničtí „Páni dobrého počasí“ s mečem a palmovými ratolestmi mučedníků v ruce jsou rovněž oděni do romantizujících kostýmů s přílbami, zahánějí blesky a chrání tak těžce vydobytou úrodu. Památka se původně nacházela na jiném místě (na spodní části sochy je uvedeno, že byla přenesena), nicméně byla určena ke dvoru ve Stradonicích. Vznik statue je třeba klást k roku 1782, protože před tímto datem podal zlonický děkan P. Jan Václav Mrázek žádost na konzistoř, ve které žádal o povolení ke zhotovení dvou soch - sv. Jana a Pavla ke stradonickému dvoru a sv. Vojtěcha k městečku Zlonice (socha se nedochovala) s tím, že neznámý dobrodinec rovněž věnuje 4 zl. na jejich údržbu. 

Sousoší sv. Jana a Pavla při cestě z Hospozína do Hospozínku (N 50°19.15145', E 14°10.52313') bylo vztyčeno v roce 1777, ve farní pamětnici se uvádí... 26. června 1777 na sv. Jana a Pavla putovalo procesí z kostela v Hospozíně k nově vztyčenému sousoší sv. Jana a Pavla – a to za zpěvu a modliteb; muzikanti a zpěváci tehdy dostali zaplaceno 15 krejcarů.

(d.) Kostel sv. Šimona a Judy v Dolíně. Nová věž kostela z roku 1863 (návrh Tomáš Štech ze Slaného, stavitel Fiala z Kolče) – dominanta v krajině. Dolínský kostel spadal pod zlonickou farnost, velkorysá podpora patronátu (Kinští) a úsilí zlonického faráře Františka Krause umožňovaly moderní výtvarné řešení interiéru v roce 1908 – pozoruhodná úprava interiéru v duchu Katolické moderny; dekorativní malba podle návrhu Karla Vítězslava Maška (realizace Maškův asistent Hadinec a zejména malíř Vojtěch Marvan ze Zlonic srpen 1908), barevné vitráže z roku 1908 (firma B. Škarda z Brna), mozaika Viktora Foerstera Trůnící Kristus – Dobrý pastýř z roku 1908, nedávno obnovena Magdalenou Kracík Štorkánovou. 

K zapamatování • přehled barokních sýpek na Zlonicku • ikonografie patronů dobrého počasí (sv. Donát, sv. Jan a Pavel) • interiér kostela sv. Šimona a Judy v Dolíně – dílo Karla Vítězslava Maška.

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.