(15.) Lidové umění v regionu (2.) – podmalby na skle ze slánského muzea, lidová architektura

---  Sbírky slánského muzea --- v úvodní části byla připomenuta významná úloha Vlastivědného muzea ve Slaném, a to na poli shromažďování památek lidového umění. Počátek tohoto sbírkového zaměření byl spjat se založením muzea v roce 1885 spisovatelem Václavem Štechem. Podstatný nárůst fondu pak přineslo vybudování muzea v přírodě ve Třebízi (po roce 1968) spojené s nezapomenutelným nasazením bývalé ředitelky Boženy Frankové a jejích spolupracovníků. Dnešní doba již nepřináší takové možnosti a zájem o umění minulých generací rychle slábne.             

Podmalby na skle ze slánského muzea

(a) --- Podmalby na skle ze slánského muzea --- kolekce patří ke starým fondům muzea a částečně je vystavena ve stálé expozici. Při setkání však byly představeny i další památky, které jsou uloženy v depozitáři. Úvodem byla naznačena základní typologie: (a) barevný obrázek na skle (Farbbilder), které je vytvořen výlučně malířskou a kresebnou technikou, a (b) sklářské podmalby (Schliffbilder), které předpokládají spolupráci malířů a pracovníků, kteří působili poblíž sklářských hutí (brusiči, pozlacovači, zrcadláři). Následně, jako v katalogu, defilovaly před posluchači na plátně jednotlivé artefakty, přičemž památky ze slánského muzea byly porovnávány s dalšími artefakty – zejména z Národního muzea. Vedle formálního provedení byla věnována pozornost ikonografii podmaleb. Například při promítání obrazu s vyobrazením Nejsvětější Trojice (v ikonografickém schématu Trůn milosti) byla konstatována vazba na poutní místo v rakouském Sonntagbergu, kde je po několik století uctíván takto pojatý oltářní obraz. Ostatně s tímto vyobrazením se setkáváme v jižních Čechách (sousoší v Nové Bystřici, Třeboni v nice domu čp. 84 náměstí, v lapidáriu kláštera minoritů v Jindřichově Hradci atd.). Z příkladů účastníky asi nejvíce zaujala podmalba Adam a Eva u stromu poznání z poloviny 19. věku, jež byla zhotovená někde v okolí České Kamenice a Nového Boru. Podle stejné šablony (stejná šablona, jiný malíř) byl zhotoven další „sériový kus“, který se nachází ve sbírkách Národního muzea.

(b) --- Kaple sv. Martina ve Třebízi a její oltář --- kostelík postavili v roce 1754 a zapadá do prostředí obce s řadou památek lidové architektury (na setkání jsme mluvili o historii obnovy usedlosti čp. 1 – Cífkův statek).  Pohled na průčelí kaple vypovídá o tom, jak měl stavitel před očima sice vzor velkého barokního umění, které však pojal v poněkud rustikální formě – v jistém působivém zjednodušení. Na průčelí zaznamenáme v malebném napodobení průhyb, všimneme si „usnadnění“ práce s dekorem. V interiéru pak postřehneme nedůslednost zedníka při práci se šablonou při vytahování profilů atd. V kapli se nacházela před rokem 1990, po dohodě s duchovní správou, nevelká, ale zajímavá expozice lidového církevního umění. Interiéru dominovala oltářní architektura, která byla po roce 1990 restaurována, ale po dalším vloupání a krádeži, nezbylo muzejníkům nic jiného, než oltář „odstrojit“ a zbylou sochařskou výzdobu a oltářní obraz uložit do depozitáře.  Nás na setkání upoutal zejména oltářní obraz sv. Martina (1869?), který představuje jedinečný příklad malby akademicky neškoleného umělce – lidového malíře. V regionu je obdobných památek skutečně poskrovnu.         

Oltářní obraz sv. Martina z kaple ve Třebízi 

(c) --- Lidová architektura na Slánsku včera a dnes --- v této části jsme si na úvod promítli řadu snímků lidové architektury z regionu, které zhotovil kolem r. 1900 František Duras (* 1852, † 1931 Slaný). Viděli jsme špýchar v Kačici, usedlosti v Honicích a Tuchlovicích, statek v Kamenných Žehrovicích, špýchar v Třebusicích, stodolu v Přelíci – to vše již dávno zaniklo. Poté jsme si připomněli cennou práci – Inventarizaci lidové architektury okresu Kladno, kterou provedl v roce 1985 Ing. arch. Jiří Škabrada se spolupracovníky (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů). Máme tak představu, v jakém stavu se nacházel tento druh zástavby těsně před rokem 1990. Od této doby se toho mnoho změnilo, okruh památek lidové architektury prořídl. Dále byly dokumentovány dva nedávné příklady úsilí o záchranu památek lidové architektury na Slánsku – úspěšná obnova sýpky u čp. 7 v Královicích u Slaného a zatím neúspěšná snaha o záchranu usedlosti čp. 15 v Hořešovičkách. Jako příklad mohutného kamenného statku jsme si prohlédli usedlost čp. 18 ve Šlapanicích u Zlonic tak, jak vypadala v roce 1985, najednou jsme se ocitli v prostředí téměř barokním.      

Statek čp. 18 ve Šlapanicích u Zlonic (1985)

(d) --- Ze života velkoměsta --- svým způsobem opakem života venkova na konci 19. století byla atmosféra Prahy. A tak jsme na závěr tohoto bloku doplnili náš program o dva pražské žánrové obrazy Vojtěcha Bartoňka. Jeho dílo bylo ve své době velice populární. Prezentace obrazu Popeláři (Z ulice z roku 1887), zapůjčený z Galerie Kodl, proběhla v Jiřském klášteře roce 2010. Druhý obraz – Spor na dvoře (Zlé sousedství z roku 1889) – je ve sbírkách slánského muzea.  Obě plátna, která byla malována krátce před Národopisnou výstavou českoslovanskou, jsou obsahově sdílná – účastníky přednášky zaujalo, jak Bartoněk na plátnech zachytil kouzlo okamžiku, vykreslil originalitu obyvatel města a je tu humorný podtext. Cílem malíře bylo diváka pobavit, a to se mu podařilo. Za připomenutí také stojí, že Vojtěch Bartoněk byl přítel malíře Františka Slabého († 1919) ze Sazené, kam jezdil a kde také společně malovali.

Vojtěch Bartoněk, Popeláři (Z ulice), (1887), Galerie KODL

Vojtěch Bartoněk, Spor na dvoře (Zlé sousedství), (1889), Vlastivědné muzeum ve Slaném