Adventní setkání v Rozdělově, pondělí 15. 12. 2025

(5.) Středověké kostely v proudu času – sv. Mikuláš ve Vrapicích, sv. Jan nad Dříní a sv. Jiří v Lukově (24. 11. 2025)

kostel sv. Mikuláše ve Vrapicích, jeho závěr tvoří románská rotunda

V cyklu oboru STARÉ UMĚNÍ OKOLO NÁS jsme se zastavili nejprve u kostela sv. Mikuláše ve Vrapicích a sv. Jana Křtitele nad Dříní. V minulém běhu nám na tyto dva kladenské kostely nezbyl čas. Z pohledu středověké architektury bylo potřeba zmínit ve Vrapicích původní středověkou rotundu, která tvoří závěr kostela, ta byla v  baroku podstatně rozšířena.  Anežka Merhautová ve svém základním díle – Raně středověká architektura v Čechách (Praha 1971) – uvažuje, že tato rotunda byla patrně postavena na konci 12. nebo v první polovině 13. století. 

(a) --- oltář sv. Mikuláše z Vrapic, obraz Panny Marie Pomocné --- vrapický kostel byl po roce 1990 atakován lapky, kteří svatostánek ochudili o řadu památek – část ze „zůstatku“ pak bylo z bezpečnostních důvodů nutné uložit do depozitáře. Podařilo se sice zachránit původní obraz hlavního oltáře, který byl restaurován, ale zanikla řezbářská výzdoba; bolestné je zejména odcizení malovaného antependia se sv. Rozálií – v baroku tradiční ochránkyní proti morové epidemii – jedinečné památky celého regionu.  

Včas byl také uložen a následně restaurován obraz Panny Marie Pomocné v bohatě řezaném rámu. Tento typ milostné madony je v našich zemích nejvíce rozšířen. Jádro legendy spjaté s obrazem Panny Marie Pomocné popsal kolega Jan Nepomuk Jiřiště takto… v době, kdy v Tyrolsku vládl arcikníže Leopold V., bratr císaře Ferdinanda II., vypukly v Německu náboženské bouře. Protestantismus se šířil po celé zemi, avšak Tyrolsko vytrvalo v katolické víře. Tato skutečnost se připisovala přímluvě Panny Marie, neboť zbožný vládce měl ve svém sídle v Innsbrucku vlastní svatyni, kde uctíval tento mariánský obraz.  Úcta k tomuto obrazu, od těch dob nazývaného „Maria Hilf“ – Panna Maria Pomocná – se rychle šířila. Jedna z kopií se dostala i do Pasova, kde později vzniklo samostatné poutní místo Panny Marie Pomocné, jež si získalo takový věhlas, že na mnoha místech vešel tento obraz do povědomí jako „Panna Maria Pasovská“. Z Pasova se jeho uctívání rozšířilo i do našich zemí. Na tomto místě je třeba ještě poznamenat, že ve farním kostele sv. Martina v Lidicích (zničen nacisty v roce 1942), jehož byl sv. Mikuláš ve Vrapicích filiálkou, se rovněž nalézal obraz Panny Marie Pasovské. 

Na přednášce byla v této souvislosti podtržena úloha velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské – v Lidicích měla velkovévodkyně nad farou patronát. Z významných míst spojených s úctou Panny Marie Pasovské byl uveden poutní kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku v Luži (1690–1696). Dějiny tohoto poutního kostela jsou spjaty s Marií Maxmiliánou Evou Terezií baronkou Hýzrlovou z Chodů, poprvé provdanou baronkou Slavatovou z Chlumu a Košumberka, rozenou říšskou hraběnkou ze Žďáru (1633–1690). Chlumecký milostný obraz Panny Marie Pomocné obdržela hraběnka údajně roku 1670 od svého bratra Františka Eusebia ze Žďáru – zakladatele františkánského kláštera v Hájku; v hájeckém klášteře byla Panna Maria Pomocná rovněž uctívána.    

(b) --- Kostel sv. Jana Křtitele nad Dříní, obraz Kázání sv. Jana Křtitele a zaniklý obraz Panny Marie Hornopolické  --- Následovalo krátké putování ke svatojánskému kostelu, promítnuty byly dvě cenné kresby Josefa Šembery z roku 1826 s motivem této památky (dnes ve sbírkách muzea ve Vysokém Mýtě), v areálu kostela se tehdy nacházela ještě roubená zvonice (podobná třeba zvonici v Kvílicích), kterou nahradili v roce 1861 stávající zvonicí zděnou.  Z dnes poměrně chudého mobiliáře kostela byl připomenut zaniklý obraz Panny Marie Hornopolické, a to jako jediný známý doklad úcty k této madoně v regionu. Památka nepochybně souvisela se zbožností velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské, která se velkou měrou zasadila o rozkvět mariánského poutního místa v Horní Polici u České Lípy, to bylo při výkladu také zmíněno, tak jako zobrazení Panny Marie Hornopolické na mariánském sousoší v nedalekých Hostivicích.  Ojedinělý a zcela osobitý příklad pozdně barokního umění v regionu představuje obraz Kázání sv. Křtitele, který kdysi visel na stěně tohoto kostela. Plátno slohově vychází z poněkud expresivní malby rakouských malířů pozdního baroku – zmíněn byl Michelangelo Unterbeger, konkrétně jeho dílo Kázání sv. Jana Křtitele z let 1754–1755 v kostele sv. Jana Křtitele v Kroměříži.

(c) --- Kostel sv. Jiří v Lukově, raně středověká rotunda, pozdněgotická plastika Ukřižovaného a zvony  --- Na závěr se posluchači přenesli na sever regionu – do Lukova; zde zaujala velká barokní vrata na domě čp. 24 a zastavili se u areálu zájezdního hostince čp. 4 s barokním vjezdem, který zdobí znak Metropolitní kapituly sv. Víta.  Závěr kostela sv. Jiří tvoří – tak jako ve Vrapicích – středověká rotunda vystavěná patrně až ve 13. století. V interiéru chrámu, jehož umělecký inventář byl z velké části deponován, zaujaly rustikální detaily díla lidového umělce (poprsnice kruchty, mřížka před oltářem). Byla zmíněna pozdně gotická nevelká plastika Ukřižovaného (kol. r. 1520), která pochází z okruhu severozápadního sochařství – naznačena slohová příbuznost se sochou Ukřižovaného ze Želiny u Kadaně  z let 1516–1520. Závěrem jsme společně vystoupili po schodech k dvojici zvonů, kde byl zmíněn zejména pozoruhodný nástroj od Brikcího z Cimperka z roku 1589 s českým biblickým nápisem – úryvek textu z Listu sv. Jakuba (1,22-24), litery poskládány přesně tak, jak je tomu v Melantrichově bibli z roku 1549.

K zapamatování •• kostel ve Vrapicích a jeho výzdoba v baroku – Panna Maria Pasovská• úcta k Panně Marii Hornopolické ve svatojánském kostele nad Dříní • Lukov – pod patronací Metropolitní kapituly sv. Víta – kostel sv. Jiří, plastika Ukřižovaného, památné zvony • 

P.S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.

Exkurze (1.) – Slaný, středověký sv. Gothard

Jan Hacker u největšího zvonu, krátký úder srdcem ... překrásný tón 

Na přednášku o kostele sv. Gotharda v Slaném navázala exkurze, seminář, který vedl Vladimír Přibyl a Jan Hacker, znalec středověké historie kostela, jenž pečuje o zvony v kostelní věži. Účastníci semináře absolvovali společnou prohlídku interiéru kostela, věnovali pozornost několika artefaktům, na které nezbyl v rámci přednášky již čas (hlavní oltář s obrazem Oslavení sv. Gotharda, gotické dveře do depozitáře, obrazy křížové cesty od slánského františkána P. Prokopia Franze ofm, výzdoba barokních zpovědnic) a po skupinách se zúčastnili jedinečné prohlídky původního krovu a zvonů se zasvěceným výkladem Jana Hackera. Poznámka ke zvonu Erasmus. 

Obrazová reportáž ze setkání zde  

  

--- Paměť krajiny (4.) --- Rakovník, kostel sv. Bartoloměje a historické jádro města (13. 11. 2025)

Další setkání postgraduálního společenství absolventů kladenské univerzity třetího věku, staré umění okolo nás – v rámci projektu Paměť krajiny – se uskutečnilo v Rakovníku. Naším průvodcem byla Ing. arch. Eva Volfová, „virilní“ člen našeho neformálního sdružení, zejména dlouholetá pracovnice na úseku památkové péče v rakovnickém regionu. Naše první kroky vedly do kostela sv. Bartoloměje, kde Eva Volfová upozornila na starobylé klenutí kněžiště, naznačila rozsah novogotické přestavby chrámu, která se uskutečnila v letech 1885-1896 podle návrhu Josefa Mockera. Nato byla věnována pozornost gotickému cyklu nástěnné malby ze života sv. Doroty – ojedinělé dílo s touto tématikou, které bylo zhotoveno kolem roku 1400. V chrámu se také nachází pozoruhodný a nedávno obnovený barokní obraz z kaple sv. Vojtěcha nad Kounovem (poblíž proslulých Kounovských řad) a zázračně zachráněný oltář sv. Jana Křtitele ze hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele v Kněževsi (dle Cechnerova soupisu památek z r. 1913 visel opravdu v tomto kostele, nikoliv v Mutějovicích), posluchače pak zaujala křtitelnice z roku 1591 a zejména kazatelna – dílo Matěje Rejska (1504), jejíž obnova v současné době probíhá. V lapidáriu v nádvoří muzea účastníci obdivovali mohutný cimbál z roku 1581, který byl při opravě Vysoké brány sejmut, tak jako ostatní kamenné prvky. Cestou po náměstí architektka připomněla historii nejvýznamnějších domů, podtrhla rakovnické specifické úpravy fasád – použití keramických obkladaček. Dotkla se i nových počinů v historické zástavbě – zdařilé úpravy průčelí budovy knihovny – dílo rakovnického architekta Karla Zusky. Poděkování duchovní správě v Rakovníku, která umožnila prohlídku kostela a vedení rakovnického muzea, které v době rekonstrukce budovy zpřístupnilo lapidárium artefaktů, které se dříve nacházely na Vysoké bráně. Snímky z Rakovníka zde (Vladimír Přibyl)

(4.) Slaný – kostel sv. Gotharda v gotice (10. 11. 2025)

V druhém cyklu oboru STARÉ UMĚNÍ OKOLO NÁS logicky navazujeme na přednášku z prvního běhu (k baroku jsmE se však již nedostali). Letos jsme se více věnovali ikonografii (zobrazení evangelistů), stavbě kostela v době gotické (průzkum Ing. arch. Petra Chotěbora a akad. soch. Jarmila Plachého) a více mluvili o závěrečné fázi stavby gotického kostela po roce 1450 – s novou kvalitou prostoru a pozoruhodnou ikonografií nástěnných maleb v intencích utrakvismu. Ta reprezentuje, s jistou nadsázkou, „SLÁNSKOU GOTIKU DOBY PODĚBRADSKÉ.“ 

(a) --- Proměna prostoru slánského kostela ve středověku --- V souvislosti s hodnocením gotické architektury slánského kostela byl zmíněn předčasně zemřelý historik umění Jaroslav Pavelka († 1950) a jeho drobná publikace Slaný, která vyšla roku 1941 v tísnivé atmosféře protektorátu. Svatogothardský chrám je mu ukázkou vývoje tvorby prostoru ve vrcholné a pozdní gotice. V tomto smyslu podtrhuje odlišnost prostorového působení starší lodě od kněžiště, jež svým provedením reprezentuje závěr pozdní gotiky u nás, a zdůrazňuje, do jakých jemností byla architektonická hmota v případě kněžiště zvládnuta a členěna. Vybízí nás, abychom s ním sledovali velmi světlý a jednotný prostor presbytáře, kde okna sahají až ke klenbě. Okna jsou nejen vysoká, ale i široká, a to proto, aby hmota stěny byla maximálně potlačena. Jejich ostění je několikrát vyžlabeno, vše směřuje k vertikálnímu a tím i odlehčenému pojetí stěn, na jejichž příporách vše „korunuje“ smělé provedení klenby, kterou autor řadí mezi příklady přechodného typu síťového a hvězdového. Architektonická hodnota kněžiště však vyniká i zvnějšku, Jaroslav Pavelka oceňuje jeho ušlechtilou vertikalitu a naprosté zvládnutí hmoty …Vidíme tedy, že sklonek 15. století, případně začátek století 16., dal kostelu architekturu umělecky hodnotnější nežli věky předchozí… O stavbě slánského kostela více v publikaci Sv. Gothard ve Slaném v proměnách věků.  

(b) --- Slánská křtitelnice a její reliéf --- Připomenut byl zásadní význam křestního pramene ve farním kostele (oproti chrámům filiálním). Z hlediska dějin umění v regionu má slánská křtitelnice jedinečný význam. Její nádoba zvonovitého tvaru spočívá na třech zoomorfních nohách s hlavami vousatých starců s čapkou, snad starozákonních proroků. Je uzavřena víkem, které nese již barokní kříž. Na plášti obíhá dvouřádkový latinský nápis provedený reliéfně v gotické minuskuli, v horním řádku s letopočtem 1511 …anno domini milesimo ccccc xi factum est hoc opus per magistrum.paol…m et magistrum johannem dictus faber. Z textu vyplývá, že autoři byli dva – mistr Pavel a mistr Jan Faber. Restaurátor Michal Eisler odstranil při opravě (1998) z křtitelnice novější nánosy a odkryl značky vyražené na čelech starců. Některé z nich patří pražskému staroměstskému mistru Janu Faberovi († 1515), další, s motivem beránka, patrně novoměstskému cínaři Pavlu Beranovi. Drobné puncování vytvořené raznicí, které celek dotváří, je podobné „puncování“ ve zlaceném povrchu středověkých obrazů okolo svatozáří světců. Zajímavá je i výzdoba křtitelnice. Reliéf koruny z liliových květů značí sváteční událost (křest). Na ní jsou umístěny postavy evangelistů se svými atributy. Na levé straně dominuje sv. Jan – orel, následuje evangelista sv. Matouš – dítě, sv. Lukáš – dobytče a sv. Marek – lev. V souvislosti se slánskou křtitelnicí můžeme připomenout vztah těchto symbolických bytostí k samotnému Spasiteli a vlastnímu křestnímu obřadu …neboť On (tzn. Spasitel – Ježíš Kristus) vzal na sebe naši přirozenost (byl také člověkem). On se nechal zabít jako jedinečná oběť (dobytče – symbol starozákonní oběti; oběť v Novém zákoně – Ukřižování Krista), jako hrozný lev zlomil moc pouta smrti (vstal z mrtvých) a jako orel konečně vzlétl ke svému nanebevstoupení... – tak komentuje symboly evangelistů svatý Řehoř Veliký († 604).

(c) --- Obraz Narození Krista --- Rozměrné deskové dílo viselo zčernalé dlouhou dobu nad bočním vchodem, jeho uměleckou hodnotu jsme spíše vytušili, než rozpoznali. Teprve restaurování (akad. mal. Lenka Helfertová a akad. mal. Markéta Pavlíková) odhalilo jedinečnost malby. Vidíme prostý chlév, v jehož středu chová na klíně Panna Maria narozeného Spasitele. Vpravo dole zaujme postava malého chlapce, která je vyvedena v rotačním pohybu, jakýsi vzdálený ohlas pojetí rudolfínských mistrů. Za pozornost stojí také košík s ovocem, který je namalován drobnopisně jako zátiší, nebo detailně propracovaný způsob úpravy vlasů ženské postavy. Při opravě bylo zjištěno, že spodní část dřevěné desky byla odříznuta, a to téměř o jednu čtvrtinu. Restaurátorky odhalily další zajímavé skutečnosti; například to, že skupina andílků vlevo nahoře není původní, ale byla domalována později. Rovněž v centrální části nad Pannou Marií, kde je anděl, byla po sejmutí starých laků nalezena odlišná kompozice, snad prvotní autorův záměr. Při další barokizaci děkanského kostela byla deska odstraněna z hlavního oltáře, později zmenšena, zasazena do nového rámu a nakonec zavěšena nad zmíněný boční vstup. Jméno umělce zůstává stále utajeno. Někdy se uvažuje o slánském malíři Matouši Jednuškovi, který v roce 1617 vytvořil obraz pro hlavní archu. I novozákonní námět, nikoliv malba titulárního světce sv. Gotharda, by spíše vyhovoval luteránskému prostředí tehdejšího královského města; v roce 1676 se uvádí na hlavním oltáři Narození Krista. Zda obraz vznikl ve zmíněném roce 1617, nebo později pod patronací Martiniců, zatím nevíme. Na setkání bylo prezentováno zajímavé porovnání některých detailů s dílem Jiřího Mydláře, s epitafem Kladení do hrobu z roku 1632 (regionální muzeum Chrudim) – konkrétně úprava účesu jedné z žen (viz obrázek dole). 

K zapamatování •• Úloha benediktinů ve střední Evropě a jejich vztah k výtvarnému umění (Břevnov, Rajhrad, Broumov atd.) • klášter benediktinů na Ostrově u Davle • jak se stavěl středověký kostel, krov, klenba • ikonografie slánských nástěnných maleb (symboly evangelistů) • devoční barokní kopie Panny Marie Zbraslavské • 

P.S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ – budou posluchačům zaslány e-mailem.