(a.) Zaniklé benediktinské „drobnosti“. Připomenuto založení Rozdělova břevnovským opatem Štěpánem Rautenstrauchem osb († 1785) – půdorys rozdělovské návsi na mapě stabilního katastru. Řada nových osadníků přišla tehdy na Kladensko z Broumovska nebo Policka. Připomínka hranic benediktinského panství – mezníky z roku 1741 v rozdělovském lese (po roce 1990 většina z nich odcizena).
(b.) Poznávání kladenského baroku, břevnovský arciopat Anastáz Opasek. Mnohé o benediktinech na Kladně zaznamenal kladenský farář Josef Mottl (Kladno, město a statek v pražském kraji, 1856). Po zboření starého kostela (1897) se některé památky dostaly do sbírek kladenského muzea. Znovuobjeveny byly před rokem 1989 (výstava Ze sbírek starého umění v kladenském muzeu 1993), poté vystaveny na výstavě Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově v roce 1993 (plastiky Karla Josefa Hiernleho atd.). Spolupráce s břevnovským arciopatem Anastázem Opaskem osb († 1999), který zahajoval na Kladně výstavu Monumenta Rediviva (1993) a později také stál za umístěním benediktinského kříže na průčelí rozdělovského kostela v rámci svatovojtěšského milénia (1997). V roce 2000 ve spolupráci s okresním archivářem Stanislavem Krajníkem studie Pod ochranou benediktinského kříže (Benediktinský opat Benno Löbl – stavebník baroku na Kladně).
(c.) Rezidence břevnovských benediktinů na Kladně, opatská kaple sv. Vavřince. Fresková výzdoba od Jana Karla Kováře – dvě události ze života jáhna sv. Vavřince – okamžik, kdy Vavřinec potkává papeže Sixta II., který je odváděn biřici do vězení. Při tomto setkání předpovídá svému věrnému jáhnu Vavřincovi mučednickou smrt. Toto varování se vyplnilo a Vavřinec byl mučen a upálen na roštu, když císaře Valeriána urazil tím, že mu vydal skutečný poklad církve, který pro něho představovali chudí a nemocní. Tento výjev pokrývá druhou polovinu kopule. Na vrcholu klenby se uplatňuje Nejsvětější Trojice. Za pozornost stojí i dynamicky ztvárněné edikuly s figurami andělů, zapadající do celkového Dientzenhoferova záměru rozšířit reálný prostor o iluzivní malbu architektury. V kapli proběhly před rokem 2000 rozsáhlé restaurátorské práce, které směřovaly k obnově původní úpravy. Oltář svatého Vavřince – architektura od truhláře Jana Sichtmüllera; sochy sv. Benedikta a bl. Vintíře od Karla Josefa Hiernla. Oltářní obraz namaloval František Lichtenreiter; vše z roku 1740.
(d.) Mariánské sousoší (1741). Skutečným vrcholem výtvarného dění na Kladně za opata Bennona Löbla se stalo mariánské sousoší. Samotné statui předcházel podle tehdejších zvyklostí ukázkový model, který vznikl patrně v roce 1739, tedy ještě před vlastním započetím prací. Architekturu navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer, sochařské práce prováděl Karel Josef Hiernle. Rozvinutý sokl zhotovil kamenický mistr Johann Baumgartner ze Starého Města pražského. Hiernle vyhotovil pro kladenskou statui Pannu Marii, čtyři sochy svatých (sv. Benedikt, sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký a sv. Benno), čtyři postavy andílků a čtyři reliéfy (sv. Jáchym, sv. Josef, sv. Jan Křtitel a sv. Anna). Sochařská výzdoba byla dokončena již v roce 1740 (chronogram na kartuši jednoho z andílků), začalo se stavět však až v roce 1741. Na stavbě podstavce se dále podíleli zedníci, lešení obstarávali tesaři, bylo nutné zaplatit další sumy za lámání a dovoz kamene z některého z lomů okolo Kamenných Žehrovic. Baumgartner zajišťoval i konečný nátěr a štafírování (!) sochy. Pro zajímavost lze snad uvést, že neopomněl vyúčtovat i stravu od kladenské řeznice a občerstvení od kladenského vrchnostenského šenkýře. Tak trochu se podceňovala tradovaná informace, že částka vynaložených nákladů na mariánské sousoší a rok dokončení se shodovaly. Součet dnes dostupných údajů o finančních výdajích naznačuje, že tomu tak skutečně bylo. Naposledy bylo sousoší restaurováno v roce 2000–2002.
(e.) Kaple sv. Floriána. V červenci o sv. Jakubu léta Páně 1751 byl položen základní kámen k barokní kapli sv. Floriána na Kladně. Slavnost byla zároveň snad posledním setkáním dvou myšlenkově sourodých osobností: stavebníka, velkorysého příznivce vzdělanosti a umění, břevnovského opata Bennona Löbla a vyhlášeného stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jejichž dílo v oblasti architektury, vzniklé za mnohaleté spolupráce, se řadí k nejvyspělejším výtvorům českého pozdního baroka. Smrt Bennona Löbla a K. I. Dientzenhofera v prosinci 1751 znamenala nejen konec barokního rozvoje na Kladně i na celém břevnovsko–broumovském panství, ale nepochybně oddálila i dohotovení kaple. Slavnostní otevření kaple se uskutečnilo o pouti k jejímu patronovi o více než sto let později – v neděli 5. května 1872. Obřad vykonal patron kladenské farnosti, opat břevnovského kláštera Jan Nepomuk Rotter. Nicméně Mojmír Horyna ve sborníku Rozprava o baroku (1993) právem napsal, že: „celková estetická atmosféra stavby a nepochybná kvalita její koncepce žije plně a silně tvůrčí pohodou autentické Dientzenhoferovy invence“. Úmrtí opata Bennona Löbla také způsobilo, že kaple již nebyla vybavena barokním zařízením. Teprve v roce definitivního dokončení obohatil interiér rozměrný oltářní obraz sv. Floriána od Viléma Kandlera (1816–1896). V bočních kaplích visí další dvě jeho díla, a to sv. Benedikt a sv. Prokop. Zakladatel řádu sv. Benedikt je namalován před oltářem, na kterém přidržuje knihu Řehole. Na protější straně vidíme sv. Prokopa nad řekou Sázavou, za kterou je zachycen sázavský klášter. Vedle příznačného atributu pluhu (orba s ďáblem) evokuje jeho poustevnický život lebka a otevřená kniha řádových pravidel.
P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.
Žádné komentáře:
Okomentovat