(a.) Další práce I. F. Platzera ve smečenském kostele.
Z Platzerovy tvorby se dochovaly, vedle svatojánského oltáře, další jeho práce
– středové části bočních oltářů, pozoruhodné reliéfy Korunování Panny Marie a
Poslední večeře (s Platzerovým autorstvím může souviset i kazatelna a socha
Piety). Práce Platzerovy dílny ve Smečně uzavírá architektura hlavního oltáře s
rozměrným obrazem od malíře Antonína Tuvory z let 1784–1785. Do jaké míry
se podílel na této zakázce ještě I. F. Platzer, je otázkou. Realizace dílny po
smrti Ignáce Františka, kdy se vedení ujal Ignác Michal Platzer, se v mnohém
podobají smečenskému hlavnímu oltáři. Stejně, byť prostorově úsporněji (bez
bočních branek se sochami), je řešen oltář v kostele sv. Gotharda v Bubenči, a
to včetně motivu desatera nad oltářním obrazem. Ve Smečně připomínají I. M.
Platzera i dekorativní vázy, které použil také na oltáři kaple na zámku Kozel u
Plzně. Platzerovu sochařskou práci charakterizují zejména bíle štafírované
plastiky sv. Petra a sv. Pavla, ty již vykazují slohové ztuhnutí a postrádají v
řezbářském pojednání hravost a křehkost děl předcházejícího období.
(b.) Osobnost
Jiřího Adama hraběte z Martinic (* 1645, † 1714), diplomat ve
službách Habsburků (vyslancem v Anglii, Portugalsku, Polsku a v letech 1695–1700
velvyslancem ve Vatikánu). Poté zastával vysoké funkce u císařského dvora ve
Vídni, kde byl nejvyšším dvorským maršálkem, nakonec byl krátce i místokrálem v
Neapoli (1707). Připomenutí pražského Martinického paláce, který dal vystavět
podle návrhu italského architekta Carla Fontany v letech 1701–1704; plány
pořídil za svého pobytu v Římě. Za smečenského děkana Josefa Matyáše
Nespěšného byly v roce 1703 slavnostně přeneseny do Smečna ostatky mučedníků
Constantia a Fortunata, které hrabě Jiří Adam z Martinic získal od papeže
Inocence XII. Památkou na smečenského hraběte jsou také dva obelisky před
smečenským zámkem (1701).
(c.) Osobnosti Marie Josefy ze Šternberka (†
1747), vdově po hraběti Jiřím Adamu II. z Martinic, bude třeba při
dalším bádání věnovat větší pozornost. Zdá se, že právě pro ni objednával
Michal hrabě z Martinic sochařské památky u Platzera (její znak je umístěn na
trojičním sousoší a byl i na sv. Donátu). Za ní mohla ostatně probíhat stavba
saly terreny, její malířská výzdoba a nakonec sochařská výzdoba parku.
(d.) Doteky
antické kultury, sochařská výzdoba parku, vynikající skulptury – dva výjevy z Herkulovských
úkolů – (1) Herkules zápasí s Nemejským lvem (někdy uváděna jako socha Samsona)
a (2) Herkules se psem Kerberem. Dále dvě sochy na bráně směrem k bývalé bažantnici
– bohyně Pomona a Flora.
(e) Constantia
et Fortitudine – hold císaři Karlu VI. ve Smečně (?). Freska Jana
Karla Kováře v sale terreně od Kiliána Ignáce Dientzenhofera – dva výjevy z
římských dějin: Mucius Scaevola a Horatius Cocles. Podnět k zobrazenému výjevu
dal patrně nezapomenutelný zážitek ze slavnostní barokní opery Costanza e Fortezza (díla o třech
dějstvích) složené roku 1723 rakouským skladatelem Johannem Josephem Fuxem na
libreto Pietra Pariatiho. Premiéra opery proběhla 28. srpna 1723 během
korunovačního pobytu císařského páru Karla VI. a Alžběty Kristýny v Praze (k
opeře viz také výstava Baroko v Bavorsku a Čechách v Národním muzeu v Praze,
katalog výstavy). Dvě klíčové scény prvního a druhého dějství – Boj Římana Horacia Cocleta proti etruské
přesile na mostě přes řeku Tiber a hrdinský čin chrabrého Římana Mucia Scaevoly, který si v etruském
vojenském táboře před zraky krále Porsenny raději spálil pravou ruku v ohni,
než by vyzradil jména svých spolubojovníků – se staly i námětem pro smečenskou
fresku. Deviza Constantia et Fortitudine (stálost
a statečnost) byla také heslo císaře Karla VI.
K
zapamatování • význam Smečna pro dílo Platzerovy dílny • ikonografie fresky v sale
terreně, možný vztah k opeře Costanza
e Fortezza (1723) • ikonografie sv. Barbory, patronky dobré smrti •
P.
S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní
podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.
Žádné komentáře:
Okomentovat