Staré umění okolo nás (16.) – Františkánský klášter v Slaném (2. část)

Jan Václav Spitzer, sv. Ludvík z Tolouse, 1766 detail obrazu v průběhu obnovy (dříve ve slánském františkánském klášteře, dnes Vlastivědné muzeum v Slaném)

(a) Význam slánského františkánského kláštera – zachovala se řada uměleckých děl (soubor obrazů J. V. Spitzer), obnova sochařské galerie v aleji, jen částečně též vybavení konventního kostela Nejsv. Trojice. Výtvarné artefakty dokumentující františkánskou spiritualitu v baroku.  

(b) Bývalá chórová kaple v místnosti za varhanami nad hlavním oltářem. Chórové lavice (1776, autor fr. Benedikt Šlechta, † 1789 v Hájku, pochován na hřbitově ve Svárově) se soudobým obrazem Korunování Panny Marie); k lavicím patřil od stejného řezbáře otočný pulpit (badalone), na kterém se nacházely knihy pro denní modlitbu církve. Součástí chórové kaple bylo skříňové nekrologium (1660, restaurované, v současné době v expozici Vlastivědného muzea v Slaném) – připomínka sedmi františkánů z kláštera zemřelých při morové epidemii v roce 1680, slánští misionáři P. Joachym Růžička „Smečenský“ († 1709, Rhodos), P. Thomas Rhon († 1713, Iskenderun), P. Rochus Wohnsiedler († 1744) ve slánském klášteře krátce  působil jako lektor teologického studia v roce 1722. Později misionář v Číně, kam odjel společně s několika německými františkány, kteří působili v provincii Šen-si (viz zmínka v knize – Vladimír Liščák, Františkánské misie v Číně, Praha 2015).    

 (c) „Františkánské nebe“ – kolekce obrazů Jana Václava Spitzera († 1773) z refektáře kláštera – sv. František z Assisi, Antonín Paduánský, sv. Bonaventura, sv. Ludvík z Tolouse, sv. Jan Kapistránský, sv. Didac, sv. Paschal Baylonský a sv. Petr z Alkantary, všechny zhotoveny v roce 1766. Svým způsobem nezávislý objev obrazů v depozitáři slánského muzea a objev kreseb J. V. Spitzera v pražském archivu. V roce 1950 při zrušení kláštera zachráněny, v letech 2005–2009 postupně péčí města Slaného opraveny; dnes ve sbírkách slánského muzea. Přiblížení práce restaurátorek akad. mal. Lenky Helfertové a akad. mal. Markéty Pavlíkové. V refektáři umístěny další tři oválné obrazy – sv. Bernardina Sienského, bl. Kvida Kortonského a sv. Daniela a druhů mučedníků. Porovnání s obdobnou výzdobou rakouských klášterů – Eisenstadt, Schwaz.         

 (d) Oltář sv. Kříže v konventním kostele, původně s milostnou sochou Piety, která se dnes nachází na bočním novogotickém oltáři v kostele sv. Gotharda, kde byla deponována po zrušení kláštera po roce 1950. Pozornost byla věnována řezbářské práci Tadeáše Ratajského († 1786), který zhotovil v roce 1771 oltářní mřížku. Rovněž byla zmíněna otázka se zachováním oltářní architektury, jejíž horní část musela být s ohledem na havárii snesena a zatím deponována.            

(e) Barokní sochařská výzdoba v lipové aleji – první sochou, která byla v aleji vztyčena v době založení lipové aleje (1728), byla skulptura Panny Marie Bolestné. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského (1734), v roce 1737 přibyly další tři – socha Salvátora, sv. Bonaventury a sv. Petra z Alkantary. Skulptury byly v roce 1891 přemístěny na předdvoří konventu, tehdy jich bylo již jen pět (chybí sv. Petr z Alkantary), opravena socha Panny Marie Bolestné, ostatní nahrazeny kopiemi, které zhotovil slánský sochaře Adolf Havel. V roce 2011 dalo město opravit sochu sv. Antonína Paduánského, umístilo ji na mostek před kostelem sv. Gotharda; přičemž sochy Panny Marie Bolestné, sv. Františka z Assisi, sv. Bonaventury byly následně rovněž restaurovány a situovány do aleje, bylo tak alespoň částečně rehabilitováno vnější prostředí bývalého františkánského kláštera. Při prezentaci aleje byla věnována pozornost vlastnímu restaurování soch (akad. socha Jan Turský a akad. soch. Václav Štochl), v případě opravy sochy sv. Františka bylo poukázáno na nezbytné vakuové zpevnění kamene (použit měkký mšenský pískovec) v ateliéru akad. soch. Jarmila Plachého v Blince u Kolína. Ocenění obnovené aleje v soutěži MÁ VLAST cestami proměn 2018/2019.

sv. František od Adolfa Havla v aleji ke klášteru v Slaném, rehabilitace veřejného prostoru  

K zapamatování •• úloha chórové kaple – duchovní srdce řeholní komunity • skříňové nekrologium a jeho ikonografie • františkánské nebe ve Slaném, kolekce obrazů františkánských světců od J. V. Spitzera • sochařská galerie pod širým nebem – obnovená kolekce soch v aleji před slánským klášterem, význam sochařských artefaktů ve veřejném prostoru •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

Exkurze (2.) --- Františkánský klášter v Hájku

Dějiny františkánského kláštera v Hájku měla na programu akademie na dvou setkáních (1.), (2). Nyní se sem posluchači rozjeli na exkurzi. Na počátku byla připomenuta historie konventu a poté v duchu františkánské spirituality recitována Píseň bratra slunce (Píseň tvorstva) v překladu Jaroslava Pokorného (1964), sv. František chvalozpěv složil ke cti s slávě Boží, když byl nemocen a ležel u sv. Damiána v Assisi. Následovala prohlídka ambitu kláštera, vlastní hájecké lorety a nakonec i okolí. V refektáři vyjadřovala františkánskou zbožnost kopie kříže z kostelíka u sv. Damiána.  I přes probíhající opravu západní fasády ambitu, která přece jen negativně poznamenala průběh exkurze, odcházeli posluchači akademie plni dojmů a poznatků, které navázaly na výklad v učebně. 

Fotografie z exkurze k nahlédnutí zde 

      

Staré umění okolo nás (15.) – Františkánský klášter v Slaném (1. část)

Josef Krejza, Ráno ve slánském františkánském kostele, po roce 1935, detail

(a) Význam slánského františkánského kláštera (založen 1655) v porovnání s františkánským konventem v Hájku (založen 1659). Slánský svým způsobem reprezentoval zejména zakladatele Bernarda Ignáce z Martinic – významnou osobnost pobělohorských Čech (třetina jeho srdce po smrti uložena ve schránce v loretánské kapli). Sakralizace krajiny – Martinicův trojúhelník: Loreta (1657) – Tři kříže na Slánské hoře (1662) – Boží hrob nad Kvíčkem (1665).    

(b) Výročí založení slánského kláštera v Slaném v roce 2005. Cílem bylo zpřítomnit život v bývalém františkánském klášteře, v té době již karmelitánském, připomenout jména františkánů, kteří měli k tomuto místu vztah (Bernard Sannig), veřejnosti představit některé klášterní památky na výstavě ve slánském muzeu. Tehdy byla vydána publikace o slánském klášteře, v souvislosti s výročím konventu proběhl také druhý ročník Slánských rozhovorů věnovaných Itálii, a to v refektáři kláštera. Na konferenci také vystoupil italský bohemista Alessandro Catalano s příspěvkem Příběh jednoho mýtu Bernard Ignác z Martinic – kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu – jezuité (viz studijní literatura). Tehdy také vznikla studie o slánské františkánské knihovně (Jan Kašpar, Fond knihovny bývalého konventu františkánů ve Slaném, Slánský obzor, 2007), poté řada dílčích zjištění, restaurování obrazů z kláštera atd.         

 (c) Architektura kláštera (od roku 1655) a přestavba kostela po požáru v roce 1665. Nová zjištění ohledně působení italských stavitelů a kameníků v Slaném – Dominik Pinket, Domenico Orsi (Ursus), Jan Batista Allio, vztah ke slánským řemeslníkům, kteří budovali klášter – v matrikách doložena kmotrovská účast na řadě křtů, popřípadě svědecká při svatbách. Důvtipné řešení architekta, patrně Domenica Orsiho, kvalita kamenických prací pod vedením J. B. Allia (profilace kamenných soklů pilastrů v interiéru, venkovní portály a okna).   

      

(d) Slánská loretánská kaple a její význam ve skupině loret „klasického typu“ – kopie originálu z italského Loreta, a to včetně renesančního sochařského opláštění. Základní ikonografické rozložení (Sibyly, proroci, náměty ze života Panny Marie – viz Slánské rozhovory 2019, Loretánská zastavení). Polemika s názorem Jana Bukovského, autorem základní publikace o loretách v Čechách a na Moravě, který u slánské lorety konstatoval chybnou aplikaci centrální perspektivy. Pozoruhodnost – erb papeže Lva X. na slánské santa case a znak Cosima de´Medici – diamantový prsten a tři pštrosí pera. Detektivní pátrání po slánské loretánské Madoně, která byla po požáru předána do Fulneku jako duchovní základ tamní zamýšlené lorety dokončené v roce 1683.         

(e) Vše se mění – interiér slánského klášterního kostela kdysi a dnes. Zásadní vizuální změna podoby interiéru po násilném uzavření kláštera v roce 1950 a opravě po roce 1970. Dnes v podstatě architektonická skořápka nad loretánskou kaplí, bílé stěny, zanikla klihová nástěnná dekorativní malba, přesuny oltářů sv. Františka a sv. Antonína.  

(g) Barokní obraz Porciunkule ze slánského kláštera. Původně na oltáři v jižní apsidě, který zachránili a dali obnovit bosí karmelitáni, kteří získali klášter v roce 1996 a působí zde dodnes. Ke slánskému obrazu doložena řada analogií – obrazy Porciunkule v klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze, u kapucínů na Hradčanech v kostele Panny Marie Andělské, v Břevnově v konventní kapli školských sester sv. Františka nebo v Českém Krumlově v minoritském klášteře sv. Františka a klášteře klarisek sv. Kláry (Porciunkule – malá kaple pod klenbou baziliky Panny Marie Andělské – podle legend se sv. František pro svou zvláštní úctu k přesvaté Panně pečlivě staral o tento kostelík zasvěcený Panně Marii Andělské, nazývaný také Porciunkule. Zde se také se svými bratry usadil, když se vrátil z Říma. Zde spolu se svatou Klárou založil druhý františkánský řád a zde také zemřel. Oltáře souvisí s porciunkulskými odpustky, které podle tradice sv. František obdržel od papeže Honoria III., jež pak následující papežové potvrdili a rozšířili i na další františkánské kostely. Proto také porciunkulské pouti 2. srpna na řadě míst s františkánskými nebo kapucínskými kostely – Jindřichův Hradec, Opočno atd.).

Obraz Porciunkule ze slánského františkánského kláštera

 K zapamatování •• založení slánského kláštera a jeho význam pro raně barokní architekturu v regionu • porovnání poslání klášterů v Hájku a Slaném během věků (reprezentativní funkce a poutní potenciál, záměr a realita) • italští stavitelé a řemeslníci v Slaném, spolupráce, přátelské rodinné vazby • Co je to Porciunkule? •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

J. J. Heinsch, sv. Antonín Paduánský a sv. František (1691) oltářní obrazy ze slánského kláštera