Staré umění okolo nás (15.) – Františkánský klášter v Slaném (1. část)

Josef Krejza, Ráno ve slánském františkánském kostele, po roce 1935, detail

(a) Význam slánského františkánského kláštera (založen 1655) v porovnání s františkánským konventem v Hájku (založen 1659). Slánský svým způsobem reprezentoval zejména zakladatele Bernarda Ignáce z Martinic – významnou osobnost pobělohorských Čech (třetina jeho srdce po smrti uložena ve schránce v loretánské kapli). Sakralizace krajiny – Martinicův trojúhelník: Loreta (1657) – Tři kříže na Slánské hoře (1662) – Boží hrob nad Kvíčkem (1665).    

(b) Výročí založení slánského kláštera v Slaném v roce 2005. Cílem bylo zpřítomnit život v bývalém františkánském klášteře, v té době již karmelitánském, připomenout jména františkánů, kteří měli k tomuto místu vztah (Bernard Sannig), veřejnosti představit některé klášterní památky na výstavě ve slánském muzeu. Tehdy byla vydána publikace o slánském klášteře, v souvislosti s výročím konventu proběhl také druhý ročník Slánských rozhovorů věnovaných Itálii, a to v refektáři kláštera. Na konferenci také vystoupil italský bohemista Alessandro Catalano s příspěvkem Příběh jednoho mýtu Bernard Ignác z Martinic – kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu – jezuité (viz studijní literatura). Tehdy také vznikla studie o slánské františkánské knihovně (Jan Kašpar, Fond knihovny bývalého konventu františkánů ve Slaném, Slánský obzor, 2007), poté řada dílčích zjištění, restaurování obrazů z kláštera atd.         

 (c) Architektura kláštera (od roku 1655) a přestavba kostela po požáru v roce 1665. Nová zjištění ohledně působení italských stavitelů a kameníků v Slaném – Dominik Pinket, Domenico Orsi (Ursus), Jan Batista Allio, vztah ke slánským řemeslníkům, kteří budovali klášter – v matrikách doložena kmotrovská účast na řadě křtů, popřípadě svědecká při svatbách. Důvtipné řešení architekta, patrně Domenica Orsiho, kvalita kamenických prací pod vedením J. B. Allia (profilace kamenných soklů pilastrů v interiéru, venkovní portály a okna).   

      

(d) Slánská loretánská kaple a její význam ve skupině loret „klasického typu“ – kopie originálu z italského Loreta, a to včetně renesančního sochařského opláštění. Základní ikonografické rozložení (Sibyly, proroci, náměty ze života Panny Marie – viz Slánské rozhovory 2019, Loretánská zastavení). Polemika s názorem Jana Bukovského, autorem základní publikace o loretách v Čechách a na Moravě, který u slánské lorety konstatoval chybnou aplikaci centrální perspektivy. Pozoruhodnost – erb papeže Lva X. na slánské santa case a znak Cosima de´Medici – diamantový prsten a tři pštrosí pera. Detektivní pátrání po slánské loretánské Madoně, která byla po požáru předána do Fulneku jako duchovní základ tamní zamýšlené lorety dokončené v roce 1683.         

(e) Vše se mění – interiér slánského klášterního kostela kdysi a dnes. Zásadní vizuální změna podoby interiéru po násilném uzavření kláštera v roce 1950 a opravě po roce 1970. Dnes v podstatě architektonická skořápka nad loretánskou kaplí, bílé stěny, zanikla klihová nástěnná dekorativní malba, přesuny oltářů sv. Františka a sv. Antonína.  

(g) Barokní obraz Porciunkule ze slánského kláštera. Původně na oltáři v jižní apsidě, který zachránili a dali obnovit bosí karmelitáni, kteří získali klášter v roce 1996 a působí zde dodnes. Ke slánskému obrazu doložena řada analogií – obrazy Porciunkule v klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze, u kapucínů na Hradčanech v kostele Panny Marie Andělské, v Břevnově v konventní kapli školských sester sv. Františka nebo v Českém Krumlově v minoritském klášteře sv. Františka a klášteře klarisek sv. Kláry (Porciunkule – malá kaple pod klenbou baziliky Panny Marie Andělské – podle legend se sv. František pro svou zvláštní úctu k přesvaté Panně pečlivě staral o tento kostelík zasvěcený Panně Marii Andělské, nazývaný také Porciunkule. Zde se také se svými bratry usadil, když se vrátil z Říma. Zde spolu se svatou Klárou založil druhý františkánský řád a zde také zemřel. Oltáře souvisí s porciunkulskými odpustky, které podle tradice sv. František obdržel od papeže Honoria III., jež pak následující papežové potvrdili a rozšířili i na další františkánské kostely. Proto také porciunkulské pouti 2. srpna na řadě míst s františkánskými nebo kapucínskými kostely – Jindřichův Hradec, Opočno atd.).

Obraz Porciunkule ze slánského františkánského kláštera

 K zapamatování •• založení slánského kláštera a jeho význam pro raně barokní architekturu v regionu • porovnání poslání klášterů v Hájku a Slaném během věků (reprezentativní funkce a poutní potenciál, záměr a realita) • italští stavitelé a řemeslníci v Slaném, spolupráce, přátelské rodinné vazby • Co je to Porciunkule? •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

J. J. Heinsch, sv. Antonín Paduánský a sv. František (1691) oltářní obrazy ze slánského kláštera