Staré umění okolo nás (27.) – Památky ve Zlonicích (1. část)

(a.)  Zlonice včera a dnes, výstava v roce 1992 – změna tváře městečka v posledních letech, změny majetkoprávní (dříve bohaté panství Kinských), proměna sociální po roce 1989. Ikonografie dávná – Zlonice z roku 1755 (Památník A. Dvořáka ve Zlonicích), obraz sv. Floriana z roku 1767 (ve zlonickém kostele) – i nedávná – malby Václava Tomana, kresba Jaroslava Nováka (1971) ؘ– naznačují vizuální proměnu Zlonic. Několik zlonických zastavení – dům čp. 61 (Dvořákova ul.), rozlehlý dům hospodářského správce čp. 17 z roku 1846 (Liehmannova ul.), dům čp. 32, 39 (Máchova ul., dokumentován stav kolem r. 1985 a v roce 2014 – příklad zanikající tváře Zlonic), barokní dům panského zahradníka (Husova čp. 91). Význam výstavy Umění baroka a 19. století na Zlonicku uspořádané u příležitosti zahájení celkové obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích (proběhla v Slaném, na Kladně, v Rakovníku i jihočeském Písku (řada nových zjištění).

(b.) Budova zlonického zámku – zlonický zámek „Štáf“, přestavba tvrze na renesanční zámek (Valkounové z Adlaru, 1602) renesanční arkády, přestavba v letech 1838–1841, stavebník Vilemína Kinská. Přestavbu realizoval Antonín Merksbauer ze Zlonic, snad podle vlastního návrhu – na panství Kinských za kněžny Vilemíny stavěl Merksbauer knížecí hrobku v Budeničkách (1837–1840, podle návrhu Heinricha Kocha), portýrovnu u zámku (1849, podle návrhu Friedricha Stacha), dále školu v Chržíně. Merksbauer zemřel 1. 9. 1864 ve věku 68 let a matrika uvádí, že bydlel ve Zlonicích v domě čp. 99.

(c.) Původní zlonický kostel (zbořený v roce 1727) – jádrem románská rotunda, jak je patrné na plánu přestavby chrámu od F. M. Kaňky, i po přestavbě si zachoval chrám původní půdorysnou velikost. Ze staré stavby dochována křtitelnice (1654), socha Panny Marie Loretánské (z Loreta přivezli Kolovratové) a zejména jedinečný soubor pohřebních portrétů Valkounů z Adlaru, který byl zavěšen pod kůrem – podle starých inventářů se jedná o těchto šest pohřebních portrétů: Anny Marie Valkounové, rozené Služské z Chlumu († 1630), Bohuchvala Valkouna z Adlaru († 1653), Jana Jaroslava Valkouna z Adlaru († 1663), Ester Kateřiny Valkounové z Adlaru, rozené Vratislavové z Mitrovic († 1689), Bohuchvala Bernarda Valkouna z Adlaru († 1. 8. 1693) a Maxmiliány Alžběty Valkounové z Adlaru, rozené Kanické z Čachrova († 4. 8. 1693). 

(d.) Stavebníci zlonického baroku – osobnost Filipa Josefa Kinského († 1749), blízkého spolupracovníka císařovny Marie Terezie, zlonického faráře Jana Adama Svobody († 1761) – stavebníka zlonického baroku, vynikajícího homiletika, jehož tři kázání vyšla i tiskem. Pod patronací Josefa Kinského dal Svoboda vystavět kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích (1727–1744) a kolem r. 1747 získal plány od Kiliána Ignáce Dientzenhofera pro stavbu nové zlonické fary (1750–1753). A nelze opomenout Ondřeje Františka Hikiše († 1767), dlouholetého správce zlonického panství, jehož jméno nalezneme v listině uschované v báni zlonického kostela (1744). Zemřel 28. 10. 1767 ve věku 81 let, pochován v kryptě před oltářem sv. Anny ve zlonickém kostele.

(e.) F. M. Kaňka a stavba zlonického kostela – nedaleká Kaňkova stavba – kostel sv. Prokopa ve Středoklukách (1719–1725) se hřbitovní kaplí sv. Kříže, připomínka utváření vnějšího prostoru architektury (kaple, ohradní zeď, brány), u F. M. Kaňky důležitý moment tvorby, tak jako ve Zlonicích. Zlonická stavba probíhala pomalu, a to podle finančních možností záduší (dokončena v roce 1744). V listině z báně kostela (1744) uveden stavitel Ferdinand Hübner, tesař Franz Pfanner, zámečník Jan Fridel, sklenář Antonín Hoffmann (všichni z Prahy), malíř a pozlacovač Josef Antonín Dittmann z Mostu. Architektura byla mylně připisována K. I. Dientzenhoferovi.

(f.) Přestavba kostela podle návrhu Friedricha Ohmanna. Výraz Kaňkovy architektury zásadně pozměněn při radikální obnově kostela podle návrhu Friedricha Ohmanna (1892), dokončena v roce 1899. Ohmannova vize byla realizována částečně, řada problematických zásahů, které ve svých důsledcích ohrozily statiku kostela (záchrana proběhla v letech 1992 – 1994). Nová sochařská výzdoba od Stanislava Suchardy (hlavní průčelí) a již zcela secesní prvky Josefa Fanty (zábradlí, kandelábry, 1907). 

K zapamatování • původní zlonický kostel a galerie pohřebních obrazů Valkounů z Adlaru • F. M. Kaňka ve Zlonicích a stavba kostela – porovnání s chrámem sv. Prokopa ve Středoklukách • novobarokní přestavba kostela podle návrhu Friedricha Ohmanna a secesní artefakty podle návrhu Josefa Fanty •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.

Staré umění okolo nás (26.) – Smečno a jeho památky (3. část)

(a.) Architektura zámku ve Smečně – není po ruce stavebně historický průzkum, mnohé komplikuje osud zámku po roce 1918 – nucený odchod Clam-Martiniců do Rakouska, do roku 1950 zámek v majetku Vincentina, pak horničtí učňové, PTP, domov důchodců, ústav sociální péče.  Z původního hradu (tvrze) se zachovala pozdně gotická věž s kaplí sv. Anny, včetně její heraldické výzdoby (datace 1460 – Bořita z Martinic a Anna Dražická z Kunvaldu, architektonická skulptura). Následnou podobu renesančního zámku věrně zachytil kolem roku 1600 Jan Willenberg – všimneme si renesančních střešních štítů a třetí věže, která zanikla patrně ještě před rokem 1750 (na votivním obraze Marie Anny hr. z Martinic, roz. ze Šternberka z roku 1759 již není patrná). Pro smečenského stavebníka Jiřího z Martinic, který se pohyboval v okruhu Rudolfa II., upravoval v roce 1592 tvrz na zámek v Lánech Ulrico Aostalli († 1597), a tak jeho účast ve Smečně není vyloučena. V polovině 18. století – patrně v rámci celkové úpravy přiléhajícího barokního parku, jeho sochařské výzdoby, nové saly terreny – postavili Martinicové most přes zámecký příkop, kterým se vstupovalo do parku přímo z hraběcích pokojů. Vybavení interiéru je známo pouze z fotografií a Miltnerova popisu (1855). Zajímavým dobovým ikonografickým podkladem jsou kresby Karla Liebschera (kol. r. 1900). 

(b.) Zámecká kaple sv. Anny – nevelký prostor s pozoruhodnou klenbou, heraldickou výzdobou a architektonickou plastikou představuje v regionu jedinečnou památku pozdně gotické architektury. Zachovala se i původní menza oltáře, nikoliv však středověká archa. Ta byla kolem roku 1838 nahrazena oltářem novým – historizující památkou se soudobým reliéfem sv. Anny, Panny Marie a malého Ježíška (sv. Anna Samotřetí), který po stranách doplňovaly postavy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Ve spodní části oltářní architektury nalezneme přemalované desky s raně barokními malbami sv. Šebestiána, sv. Bernarda, sv. Ignáce a sv. Rocha (snad zbytek oltáříku, který byl zhotoven pro Bernarda Ignáce z Martinic, † 1685). Oltář v zámecké kapli představuje zajímavou památku – působivou sestavu artefaktů z různých dob – jejíž historii a další okolnosti vzniku ukáže až případné restaurování.

Malíř Jan Gruss namaloval na dřevěné poprsnici oratoře zámecké kaple výjev Horského kázání. Na tomto místě je třeba připomenout, že to byl on, kdo v roce 1841 zhotovil pro strahovského opata J. Zeidlera pozoruhodnou kopii Dürerovy Růžencové slavnosti (1506) – jeho kopie vystavena ve Strahovské obrazárně a Dürerův originál v Národní galerii. Vzhledem k tomu, že jeho dílo není početné a je zatím málo známé, nabývá jeho smečenská malba na významu.

(c.) Hrobka Clam-Martiniců ve Smečně. Kapli a rodinnou hrobku dal postavit Karel Jan Nepomuk hrabě z Clam-Martinic (* 1792, † 1840), přičemž autorem plánů z roku 1832 je Karel Ferdinand Busse (1802–1868), pozdější spolupracovník architekta Karla Friedricha Schinkela. Vlastní návrh berlínského stavitele představuje tradiční pojetí, kdy na podlaze kaple je umístěna kamenná deska zakrývající vstup do hrobové komory. Prostor s rakvemi příslušníků šlechtické rodiny je odvětráván štěrbinovými okny, která společně se sníženou rovinou remízu měla i omezit vlhnutí zdiva.

Interiér martinické hrobky byl, jak uvádí nápis uvnitř nade dveřmi kaple, pronikavě upraven v roce 1888 Augustou hraběnkou z Clam-Martinic, rozenou ze Salmu a Reiferscheidu, a Richardem hrabětem z Clam-Martinic. Památka se po dlouhou dobu nacházela v havarijním stavu, nakonec se ji podařilo díky městu Smečno v roce 2000 obnovit.

 (d.) Kaple sv. Jana Křtitele v Ledcích. Na závěr byla zmíněna kaple sv. Jana Křtitele v Ledcích, která byla vystavěna 1782 a rozšířena o novorománské apsidy a hlavní průčelí v roce 1866 podle návrhu Achilla Wolfa – pracoval ve službách Clam-Martiniců. V kapli se dříve nacházely části oltáře z Ledců (reliéfy Korunování Panny Marie, sv. Jakuba, sv. Jana Křtitele, sv. Mikuláše a sv. Wolfganga), snad dílo Mistra oltáře ze Štětí. Dnes jsou umístěny v kostele sv. Havla v Tuchlovicích. Zmíněna byla i náročná obnova památky, o kterou se zasadil bývalý starosta obce Karel Pazderka († 2016).

K zapamatování • význam renesanční architektury smečenského zámku v regionu (jedinečnost renesanční věže, motiv renesančních štítů a komínů) • zámecká kaple, klenutí a archa • architektura hrobky Clam-Martiniců, porovnání s hrobkou Kinských v Budeničkách •

P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.