(a.) Vstupní brána ke kostelu a mříž Josefa Fanty – po minulé přednášce se v archivu Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích našel, díky úsilí tamních pracovníků, Fantův výkres mříží hlavní brány při vstupu do areálu kostela datovaný rokem 1907. V této souvislosti byla tehdy upravena kamenná zídka schodiště, nicméně Fantův návrh kovářské a zámečnické práce se nepodařilo realizovat. I tak běží o významný počin Fantovy výtvarné invence v době, kdy probíhá stavba Hlavního nádraží v Praze (tehdy Nádraží císaře Františka Josefa), které se stavělo podle jeho plánu v letech 1901–1909; je zde řada analogií
(b.) Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého – pro dějiny baroku v regionu má nepochybně význam obraz sv. Jana Nepomuckého z bočního oltáře, který dal po roce 1740 namalovat ve Vídni pro zlonický kostel Filip Josef Kinský, a to společně s obrazem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Anny (jako autor se uvádí malíř Daniel Grann). Zatímco poslední dvě zmíněná oltářní plátna zanikla, to se sv. Janem Nepomuckým bylo deponováno na faře a v roce 1992 restaurováno, přičemž byly odstraněny některé přemalby Josefa Hellicha, který jej opravoval v roce 1877 – v regionu zajímavý doklad o puristickém přístupu malíře konce 19. věku k práci barokního malíře.
(c.) Oltář sv. Kříže a sochy Josefa Kleina – působivá dvojice plastik Archanděla Michaela a Anděla Strážce patří k nejhodnotnějším dílům sochaře Josefa Kleina nejen ve zlonickém kostele, ale v celém regionu. Socha Anděla Strážného bývá někdy ikonograficky ztotožňována s Archandělem Rafaelem a malým Tobiášem z deuterokanonické starozákonní knihy Tobiáš. V tomto případě jsme se navrátili k původnímu označení Anděl Strážce, a to nejen proto, že se plastika společně s Archandělem Michaelem nachází v křestní kapli, ale i na základě dalších analogií. Klein ve Zlonicích prezentoval klasicistní školení blízké okruhu vídeňského sochaře Rafaela Donnera.
(d.) Obraz sv. Floriána – plátno představuje, společně s vedutou městečka od Michaela Millitze z roku 1755, důležitý doklad o vzhledu Zlonic v druhé polovině 18. století, kdy byla ukončena zásadní barokní proměna městečka za patronace knížecí rodiny Kinských. I když nebylo cílem malíře deskriptivně zachytit jednotlivé památky, osobitým způsobem zaznamenal tehdejší prostředí barokních Zlonic. Všimneme si renesančního zámku (1602) s typickými štíty a portálem, barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie (dokončen r. 1744) s původním barevným řešením průčelí – dnes barevnost obrácena (!); stavení špitálu (1745, dnes Památník Antonína Dvořáka), Dientzenhoferovy fary (1750–1753). Na návsi tehdy stála svatojánská socha (dnes poblíž mostu). Obraz vznikl jako votivní dar hraběte Jana Josefa Kinského v roce 1767, jak tomu napovídá i údaj v inventáři kostela založeném roku 1765. Obraz restaurovala v roce 1994 akad. mal. Markéta Pavlíková, pozlacovačské práce Jan Staněk.
(e.) Cyklus nástěnných maleb Adolfa Liebschera – ve zlonickém památníku se díky obětavosti jeho dobrovolných pracovníků podařilo dohledat několik ukázkových návrhů pro výzdobu prázdných klenebních polí od Adolfa Liebschera (stále adjustovány v rámech z výstavy Umění baroka a 19. století na Zlonicku, která proběhla v roce 1992). Bylo možné tak porovnat Liebscherovy návrhy (1909) a realizaci, která proběhla v letech 1909–1911. Nejednalo se o fresky, ale o malbu temperou (tak uvedeno v zadání), oproti skicám došlo ke změně velikosti figurálního „komparsu“, a je také patrné větší uplatnění linie oproti barevnému pojetí ukázkových návrhů. Je otázkou nakolik výsledek poznamenala práce spolupracovníků – syna Adolfa a Julia Fischera. Připomenuta vynucená oprava figury Panny Marie z výjevu Zvěstování, kterou nesl Adolf Liebscher obtížně (1913). Pro porovnání připomenuty Liebscherovy nástěnné malby v kapli sv. Kříže v Zemské porodnici v Praze, které se realizovaly ve stejné době. Zlonické Liebscherovy skici, následná jejich realizace v chrámu představují ne zcela známý a doceněný počin v českém výtvarném umění po roce 1900.
(f.) Dientzenhoferova fara a špitál čp. 20 – připomenut význam architektury zlonické fary pro dílo K. I. Dientzenhofera. Porovnání – smíchovský pavilon (jezuitský dispenzář) z roku 1735, který byl zbořen v roce 1930 a zlonické děkanství (1750–1753) – to půdorysně rozměrnější (trojtrakt). Autorství Dientzenhofera archivně doloženo, plán z roku 1747. V přízemí sala terrena, kaple sv. Jana Evangelisty (nevelká, ale cenná oltářní architektura s malbou sv. Jana Evangelisty, který píše Apokalypsu – poslední knihu Nového zákona), v patře hlavní sál s portrétní galerií zlonických děkanů. Budova zlonického špitálu čp. 20 (stavba podle návrhu neznámého architekta z roku 1745); na základě zaměření Jana Nedvěda před přestavbou v roce 1954 rekonstruován interiér špitálu – komory pro 12 špitálníků, po jejich odstranění vznikl dnešní hlavní sál. Z původní konstrukce zachován v jedné místnosti záklopový strop, klenba staré kuchyně a konstrukce krovu.
K zapamatování • obraz sv. Jana Nepomuckého, jeho „puristická“ obnova Josefem Hellichem • sochař Josef Klein – významný sochař českého baroku, jeho hlavní kolekce artefaktů, a to včetně časového vročení se nachází ve Zlonicích • Kleinovy sochy Anděla Strážce a Archanděla Michaela • nástěnná malba podle návrhu Adolfa Liebschera, návrhy a vlastní realizace •
P. S.
Podklady – prezentace přednášky, „obrazové skriptum“ a další studijní podklady
– budou posluchačům zaslány e-mailem.
Žádné komentáře:
Okomentovat