(a.) Ke
kořenům – Zlonicko, úrodná krajina doby barokní. Když procházíme krajinou
na sever od Slaného a snažíme se číst v tomto koutě Podřipska hmotné
důkazy o životě našich předků, nalézáme je na návsích obcí se zbytky starých
usedlostí, na hřbitovech čteme jména příslušníků selského stavu, na základě
informací získaných ze starých map (stabilní katastr, 1840) jdeme po starých
cestách, po kterých jezdily kdysi povozy, mosty nám umožňují překročit potoky,
jejichž voda poháněla mlýny – dotýkáme se tak letokruhů naší krajiny ozdobenou
stavbami kostelů, kaplí a božích muk, která přes mnohá zranění si přece jen
ještě zachovala svou barokní tvář. Na Zlonicku navíc kraji dominují mohutné
panské sýpky Kinských.(b.) Kroužení okolo barokních špýcharů. Naše
„putování“ začalo v Břešťanech,
kde se nachází největší a nejstarší sýpka Kinských v regionu vystavěná
v roce 1730, byl zmíněn zápas o její záchranu, kdy po nezákonné devastaci
střechy a interiéru (2005) se podařilo stav památky stabilizovat (2016 – nová
střecha a krov). Po břešťanském špýcharu následovaly špýchary v Stradonicích (1739), Vyšínku (1739) a Želevčicích (1746), přičemž v této etapě byla patrně upravena
pro tento účel i zaniklá tvrz v Bakově.
Ve druhé etapě přibyla sýpka v Budenicích
(1751) a v Údešicích (kol. r.
1750). Po roce 1764 pak sýpky v Hospozíně
a Hospozínku (havarijní stav); ve
srovnání se špýchary na Zlonicku byla zmíněna barokní panská sýpka ve Smečně – sice obdobné konstrukce, ale
bez výtvarného tesařského pojednání. (Pro další studium doporučena kniha Jana
Žižky, Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách, druhé vydání, 2018). (c.) Patroni
dobrého počasí – sv. Donát, sv. Jan a Pavel „bouřňáci“. Nedaleko Šlapanic
při sinici do Poštovic se nachází socha sv. Donáta při modlitbě (N
50°18.61268', E 14°7.57152') (další „známá“ socha sv. Donáta je dnes druhotně
umístěna před farou ve Smečně). Sv. Donát z Arezza bývá zobrazován v biskupském
rouchu s berlou, knihou či palmovou ratolestí. Individuálním atributem je
kalich, drak či meč. Je patronem rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek
před bouřkami, krupobitím, výmluvný světec na Zlonicku. Většího rozšíření na
Slánsku se dostalo – „bouřňákům“ – patronům dobrého počasí prvomučedníkům sv. Janu
a sv. Pavlovi. Církevní legendy vyprávějí o tom, že Pavel a Jan byli bratři,
kteří se stali úředníky u Konstancie, dcery Konstantina Velikého, a protože po
její smrti nechtěli sloužit novému panovníkovi, byli oba umučeni za Juliána
Apostaty mezi l. 361–363. Sv. Jan a Pavel byli uctíváni v Římě již od 6.
stol. Sv. Jan a Pavel mají svátek krátce po slunovratu 26. 6., tento den měl
v kalendáři zemědělců zvláštní význam, ochránci dobré úrody střežili pole
proti bouřím, proto se také jejich vyobrazení uplatňuje na zvonech (např.
Budihostice či Chržín), jimiž se vyzvánělo na obranu proti bleskům. Jména
prvomučedníků sv. Jana a Pavla recituje kněz při mši svaté v První
eucharistické modlitbě (Římský kánon). V regionu sochy sv. Jana a Pavla
zdobily oltáře v Pcherách, Tuřanech, Slaném a v Peruci, jejich sochy
dominují na průčelí kostela ve Vraném.
Sochy sv. Jana a Pavla se nacházely u
železničního domku ve Stradonicích
(1782; na serveru mapy.cz se sousoší nenachází, seznam památek ji však stále
eviduje, aktuální snímek uvítáme). S obdobným řešením se můžeme setkat
například ve Smilkově (okr. Benešov), kde zhotovil sousoší Pánů počasí Tomáš
Hattlák v roce 1761. Tam barokní umělec umístil dvojici mučedníků s meči a
snopy před pilíř nahoře zakončený Božím okem. Ve Stradonicích si počínal sochař
obdobně, nicméně postavy zde nejsou pojaty izolovaně, neboť je propojuje
pomyslná společná spirála. Kompozici stradonického sousoší završoval monogram
Krista (PX). Stradoničtí „Páni dobrého počasí“ s mečem a palmovými ratolestmi
mučedníků v ruce jsou rovněž oděni do romantizujících kostýmů s přílbami,
zahánějí blesky a chrání tak těžce vydobytou úrodu. Památka se původně
nacházela na jiném místě (na spodní části sochy je uvedeno, že byla přenesena),
nicméně byla určena ke dvoru ve Stradonicích. Vznik statue je třeba klást k
roku 1782, protože před tímto datem podal zlonický děkan P. Jan Václav Mrázek
žádost na konzistoř, ve které žádal o povolení ke zhotovení dvou soch - sv.
Jana a Pavla ke stradonickému dvoru a sv. Vojtěcha k městečku Zlonice (socha se
nedochovala) s tím, že neznámý dobrodinec rovněž věnuje 4 zl. na jejich údržbu. Sousoší sv. Jana a Pavla při cestě
z Hospozína do Hospozínku (N 50°19.15145', E 14°10.52313') bylo
vztyčeno v roce 1777, ve farní pamětnici se uvádí... 26. června 1777 na sv. Jana a Pavla putovalo procesí z kostela v Hospozíně
k nově vztyčenému sousoší sv. Jana a Pavla – a to za zpěvu a modliteb;
muzikanti a zpěváci tehdy dostali zaplaceno 15 krejcarů.
(d.) Kostel
sv. Šimona a Judy v Dolíně. Nová věž kostela z roku 1863 (návrh Tomáš
Štech ze Slaného, stavitel Fiala z Kolče) – dominanta v krajině. Dolínský
kostel spadal pod zlonickou farnost, velkorysá podpora patronátu (Kinští) a
úsilí zlonického faráře Františka Krause umožňovaly moderní výtvarné řešení
interiéru v roce 1908 – pozoruhodná úprava interiéru v duchu
Katolické moderny; dekorativní malba podle návrhu Karla Vítězslava Maška
(realizace Maškův asistent Hadinec a zejména malíř Vojtěch Marvan ze Zlonic
srpen 1908), barevné vitráže z roku 1908 (firma B. Škarda z Brna), mozaika
Viktora Foerstera Trůnící Kristus – Dobrý pastýř z roku 1908, nedávno obnovena Magdalenou Kracík Štorkánovou. K
zapamatování • přehled barokních sýpek na Zlonicku • ikonografie patronů
dobrého počasí (sv. Donát, sv. Jan a Pavel) • interiér kostela sv. Šimona a
Judy v Dolíně – dílo Karla Vítězslava Maška.
P. S. Podklady – prezentace přednášky, „obrazové
skriptum“ a další studijní podklady – budou posluchačům zaslány e-mailem.